Po skončení základní školy jsem studovala střední ekonomickou školu, i když jsem nikdy v životě nechtěla pracovat v kanceláři. Chtěla jsem získat maturitní zkoušku, abych se mohla pokusit o přijetí na DAMU, na obor dramaturgie. Také jsem si říkala, že při nejhorším i v kulturních zařízeních a institucích potřebují administrativní sílu a když se „chytnu drápečkem“....

Jak ale praví přísloví „odříkaného největší krajíc“, a tak dvě desítky let mé pětadvacetileté „pracovní kariéry“ jsem strávila v různých kancelářích, nikoliv ale v kultuře.

Trochu sluníčka mně zasvítilo na přelomu a v počátcích devadesátých let, kdy se práce stala i mým koníčkem. V letech 1989–1992 jsem působila v učilišti spojů v Praze 1 jako vychovatelka v oddělení výchovy mimo vyučování. Vedla jsem tam divadelní kroužky a historický kroužek. Zde jsem si vyzkoušela i dramaturgickou práci během nastudování divadelních scének a koláží na školní akademie a v průběhu příprav žáků na celorepublikové soutěže.

Po reorganizaci, při které bylo toto oddělení zrušeno, jsem pracovala přibližně do poloviny roku 1994 v Českém rozhlasu. Nejdříve v programovém oddělení, kde se chystaly podklady pro vydávání časopisu Rozhlas, později jsem se uplatnila jako nahrávací technička v zahraničním vysílání. I toto mé zaměstnání skončilo z důvodu reorganizace. Posledních deset let pracuji v incomingové cestovní kanceláři Otus s.r.o.

Svých „kulturních koníčků“ jsem se nevzdala ani po zařazení do „pracovního procesu“. Na začátku osmdesátých let jsem hrála v několika amatérských souborech, které již neexistují. Od roku 1985 jsem členkou amatérského divadelního souboru DaŽ (Divadlo a život), kde hraji, starám se o rekvizity a kostýmy a dělám nápovědu. V posledních letech také pomáhám s organizací a jako pořadatelka při přehlídkách amatérského divadla organizovaných tímto souborem.

Od konce devadesátých let hraji též ve spřáteleném souboru Natěsno + a také se starám o kostýmy a rekvizity. S těmito divadelními soubory se zúčastňuji přehlídek amatérského divadla nebo vystupuji i sólově.

Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let jsem navštěvovala Literární klub mladých autorů, původně při nakladatelství Albatros, pod vedením spisovatele Dr. Z. K. Slabého. V té době jsem se zúčastňovala literárních soutěží, na nichž jsem obdržela několik čestných uznání.

Ke konci devadesátých let jsem asi rok navštěvovala klub uměleckého přednesu a recitace pod vedením herečky paní Marty Hrachovinové.

Od roku 1993 pomáhám v Klubu českých turistů při TJ Zora nevidomým a zrakově postiženým turistům při jejich výletech, které konají celoročně o víkendech.

Na psaní mi díky tomu a pracovní době, která po většinu mé pracovní kariéry je od 9.00–17.00, mnoho času nezbývá, proto se věnuji více psaní poezie, i když prózu též ráda píši. Zaměřuji se hlavně na historii a sci-fi. Mým snem je jednou napsat román nebo novelu. V hlavě již několik let nosím náměty asi na tři, ale protože se jedná o historické náměty, je třeba k nim nastudovat hodně materiálů. Bohužel asi zůstanou v mé hlavě, protože si z finančních důvodů nemohu dovolit zůstat delší čas doma.

Uveřejněno:

• několik básní a povídek v podnikovém časopisu Příloha v PZO Strojexport,
• báseň Tři dary ve sborníku básnířky V. Ludíkové Pošli to dál III. – Kniha vzkazů lidem a vesmíru (2005),
• báseň Brusič – časopis Husita, č. 4, ročník 3, 2005.

Ráda čtu. Čtu téměř všechny žánry, i když se nejvíce zaměřuji na historickou prózu a sci-fi. Čtu podle momentální nálady, a tak se stává, že v jeden čas mám rozečteno i několik knih ze zcela rozdílných okruhů. Pokud se do knihy nemohu zabrat, odkládám ji na pozdější dobu, kdy si ji často pak „hltám“ jedním dechem. Dávám přednost navštěvování knihoven, které nejsou automatizovány, a ráda si vybírám knihy nepříliš známých nebo i neznámých autorů. Tento náhodný výběr mi připraví často velmi pěkné čtenářské zážitky.

Oblíbení autoři a knihy z dětství:
J. Foglar – Pod junáckou vlajkou, Devadesátka pokračuje; E. Štorch – Hrdina Nik, Minehava; A. Jirásek – Staré pověsti české, Proti všem; A. Dumas – Tři mušketýři; J. Verne – Patnáctiletý kapitán, Dva roky prázdnin; K. May, A. Ransome, M. Diekmannová, A. Lindgrenová, R. L. Stevenson – Ostrov pokladů; W. Scott – Ivanhoe; A. Seton – Dva divoši; H. Sienkiewicz – Pouští a pralesem, Faraon; F. Flos, A. V. Frič, J. Augusta – Ztracený život, Zavátý svět, Z hlubin pravěku; J. London – Bílý tesák, Volání divočiny; F. L. Běhounek – Trosečníci z vesmíru; S. Rudolf.

Próza:
K. Čapek, J. Loukotková, L. Vaňková, N. Bonhardová, O. Daněk, V. Körner, V. Neužil, E. M. Remarque, R. Bradbury, A. Hailey, B. Erskinová, J. Clavell.

Detektivky:
A. Christie, zejména příběhy se slečnou Marplovou, Dick Francis, E. Petersonová – příběhy bratra Cadfaela, R. Chandler, Ed McBain.

Literatura faktu a populárně-vědecká literatura:
J. Polišenský, M. Hubáček, P. Klučina, J. Marek, J. Žemlička, F. Fajtl, J. Cousteau.

Oblíbené knihy nebo knihy, které na mě velmi zapůsobily:
Hospoda Jamajka (D. du Maurier), Na Větrné hůrce (E. Brontëová), Jana Eyrová (Ch. Brontëová), Poslední dny Pompejí (B. Lytton), Na východ od ráje (J. Steinbeck), Léto ryšavého vlka (J. L. West), Piknik u cesty (bratři Strugačtí), Den trifidů (J. Wyndham), Sukně z listí (P. White), Trojí čas hor (Z. Šmíd), Cesta na severozápad (K. Roberts), Ústup z hranice (V. Pazourek), Kruté moře (N. Monsarrat), Nebeští jezdci (F. Jánský), Adelheid (V. Körner), Není římského lidu, Navzdory básník zpívá (J. Loukotková), Jméno růže (U. Eco), E. Pargeterová – Nebeský strom, Zelená ratolest a Šarlatové zrnko.

Oblíbení básníci:
V. Nezval, J. Seifert, F. Šrámek, E. Petiška, J. Prévert, F. Villon v překladu O. Fischera.

Oblíbení výtvarníci:
Leonardo da Vinci, Rembrandt, C. Monet, Toulouse-Lautrec, A. Slavíček, Z. Burian.

V hudbě jsem spíše konzumní typ. Nemám své oblíbené hudebníky, spíše mám oblíbené hudební „kusy“, u kterých neznám někdy ani přesný název. Hudba mi pomáhá často překonat deprese a smutky.

Oblíbená hudba:
A. Dvořák – Novosvětská symfonie; B. Smetana – Má vlast; J. Verdi – sbor Židů z opery Nabucco, pochod z opery Aida; M. Ravel – Bolero; F. Schubert – Dostaveníčko; L. van Beethoven – Osudová; P. I. Čajkovskij – klavírní koncert b moll; Vangelis – Dobytí ráje; M. Oldfield – Islands, Zpěvy vzdálené země.

Dále mám ráda hudbu J. S. Bacha a W. A. Mozarta. Ráda mám též středověkou a renesanční hudbu, gregoriánský chorál, irské, skotské a keltské balady, zpěvy sladké Francie, folk, spirituály, šansony a hudbu jihoamerických indiánů. Nejraději ze všeho mám skladbu El Condor Pasa od D. A. Roblese v aranžmá skupiny Los Incas.

Divadlo navštěvuji velice ráda už od malička. Líbí se mi jeho zvláštní atmosféra sdílení prožitků s herci a ostatními diváky i to, že musím zapojit svou fantazii. Zajímají mě představení jak profesionálních divadel, tak i amatérských. Nejraději mám činohru, ale ráda zhlédnu i operu a balet. Muzikály nebo operety příliš nevyhledávám.

Pokud je možnost a stejné představení hraje více souborů, snažím se je vidět, abych měla možnost srovnání. Pokud mě představení zaujme, jdu na něj i několikrát, neboť když už znám děj, mohu se více zaměřit na výkony jednotlivých herců, detaily scény a ráda pozoruji reakce diváků. Líbí se mi hry, ať už klasické nebo současné, kde se střídá jako v životě smutek s humorem.

Zatím na mě nejvíce zapůsobila hra P. Shaffera Amadeus, zabývající se střetem geniality a průměrnosti, v překladu pana Hilského, v hlavních rolích s B. Rösnerem a V. Preissem, v režii K. Kříže, která se hrála v první polovině osmdesátých let minulého století v Divadle ABC. Tuto hru jsem viděla 35×, jednak kvůli silnému tématu, ale také kvůli strhujícímu výkonu B. Rösnera, jehož jsem „fanynkou“, a pana Preise, jakož i velmi dobrým výkonům ostatních protagonistů a režijnímu pojetí.

Další hrou, která na mě velmi zapůsobila, byla hra inscenovaná opět v Divadle ABC v osmdesátých letech v režii Karla Kříže – I. Calvino + A. Pugliese: Baron ve větvích.

Oblíbené opery:
G. Puccini – Tosca; J. Verdi – Aida, Nabucco; A. Dvořák – Rusalka; B. Smetana – Prodaná nevěsta; W. A. Mozart – Kouzelná flétna.

Ráda zavítám i do Violy, kde si vybírám pořady složené z básní, povídek, citátů a písní od více autorů, jako byl například pořad Smích a písně Montmartru v režii T. Vondrovice v provedení P. Pelzera, B. Rösnera a H. Ševčíkové nebo Jen žena ví... v režii T. Vondrovice v podání B. Rösnera a J. Štěpničky.

V kině se mi líbí podobná atmosféra jako v divadle, to je pocit sdílení zážitků s ostatními lidmi. V poslední době ale do kina moc nechodím. Nesnáším filmy natočené podle počítačových her a komiksů a mám plné zuby filmů, kde se objevuje násilí jako prostředek větší sledovanosti.

Když jsem studovala na střední škole a měla více času, chodila jsem občas do Ponrepa a filmového klubu v Klimentské, kde jsem zhlédla velmi zajímavé filmy. Ráda se podívám i na dobrý komerční film, pokud má nějaký děj a nejsou zde upřednostňovány vizuální efekty před dějovou linií.

Filmy, které na mě velmi zapůsobily:
filmy režírované Karlem Kachyňou a Františkem Vláčilem; H. Haas – Bílá nemoc; J. Weiss – Uloupená hranice; O. Vávra – Kladivo na čarodějnice, Krakatit; J. Svoboda – Zánik samoty Berhof; J. Polák – Nebeští jezdci, Ikarie XB-1; J. Menzel – Ostře sledované vlaky; J. Kadár a E. Klos – Obchod na korze; J. Sequens – Atentát; J. Krejčík – Vyšší princip; J. Herz – Morgiana, Petrolejové lampy; V. Jasný – Všichni dobří rodáci; F. Fellini – Silnice; L. Buñuel – Anděl zkázy; R. Attenborough – Příliš vzdálený most; Kaneto Šindó – Onibaba; J. Clavell – Poslední údolí.