"Když je srdce přetékající studnou, ohlíží se, hledá jinou studnici," říká Goethe ve svém Faustovi a my víme, že ve slovech klasikových rezonuje Bible. Při setkávání by opravdu mělo jít o to oslovovat srdce druhého a otevírat mu to své - kontaktem s bližními bytostně vyzráváme. Pobývání pospolu, spolupráce a vzájemná pomoc, vedení dialogu, považujeme za nezbytné. Náš klub je vícegenerační. Je nám velmi blízké, co říká filosof Milan Machovec v knize Smysl lidské existence: "Dialogem rozumíme víc než pouhou diskusi, výměnu názorů. Dialogem rozumíme nejvyšší formu vzájemné lidské komunikace, při které se ve vzájemném styku dvou (či více lidí) z obou stran vědomě usiluje o takovéto celkové rozevření člověka člověku. Dialog je tedy jakákoliv cílevědomá komunikace, resp. je diskuse bytostná, ve které se "nasazují" všechny vnitřní schopnosti partnerů, nejen jejich vědomosti či názory." Mějme odvahu k dialogu, vystavme se mu, vychutnejme radost z jeho vzájemnosti a opravdovosti.

Ráda se přiznávám, že možnost hlubší komunikace mezi lidmi mne začala zajímat již v čase dospívání. Cítila jsem podvědomě, že mnozí z nás touží po dialogu s bližním. Že většinou dokážeme naslouchat a přejeme si, aby někdo naopak doopravdy naslouchal nám a aby to bylo skutečně vzájemné. Pokud v rozhovoru společně hledáme pravdu, pak je dialog událostí, znamená cestu, posun. Jako středoškolačka jsem v době uvolnění druhé poloviny 60. let minulého století měla možnost navštěvovat přednášky významného českého filosofa a pedagoga, prof. Milana Machovce. Zaujala mne jeho myšlenka o dialogu, který je nejvyšší formou vzájemné lidské komunikace. Jedná se o způsob rozhovoru, při němž dochází k bytostnému rozevření člověka člověku – nejde tedy o pouhou výměnu názorů. Připomeňme si v této souvislosti, že dialogu nás učí i vzdělaní duchovní pastýři a také odedávna básníci a spisovatelé. V dnešní době se na dialog jako důležitou součást své profese chvályhodně zaměřují i nejrůznější „koučové" a odborní poradci.

Oblíbeným tématem jsem se zabývala i během své dramaturgické a publicistické profesní dráhy. Proto jsem uvítala možnost vrátit se k problematice dialogu v 90. letech, kdy jsem jako publicistka připravovala pro rozhlas půlhodinovky „Praha a její lidé". Mnoho zajímavých úvah o dialogu a mnohém jiném v nich zaznělo například z úst filosofů M. Machovce, L. Hejdánka, M. Balabána, I. Tretery, Z. Neubauera a dalších osobností. Dialog jako jedno ze svých „životních" témat jsem zpracovávala i literárně formou esejí a básní. Když jsem později dostala možnost působit v Církvi československé husitské, zjistila jsem, že jsou zde moudře podporovány i kulturně tvůrčí aktivity. To mne přivedlo k myšlence založit na této půdě literárně dramatický klub, který jsem nazvala Dialog na cestě. V jeho rámci vedeme dialog, v němž jde o celostní partnerství, o spirituální důvěru, ocitáme se v „nejvyšších patrech" a věci se nám otevírají.

Začátkem července 2013 jsme oslavili desetileté jubileum Dialogu na cestě. Na podvečerním setkání v Karlíně nejprve všechny přivítal ThDr. Jiří Vaníček. Potom promluvil vzácný host, prof. Milan Balabán. S básnickou invencí a teologickou hloubkou nám líčil, jak Bůh sám se sebou vede dialog, zvažuje věci, trpí s námi, sestoupil k nám ve svém Synu. Hospodin se radí sám se sebou, vede dialog s Ježíšem, Duchem svatým, zřejmě též se sborem andělů, to nevíme. M. Balabán ke zvolenému tématu vyložil příběh Jonášův a osud krvavého města Ninive. „LOGOS určuje řád života. Stvořitel není nečinný, stále vše zvažuje a znovu rozhoduje. Dává nám svou lásku a milost. ...My také máme vést vnitřní dialog sami se sebou, potom s bližními, se spoluvěřícími a posléze i s celým kosmem. Naše modlitby by měly vyústit v modlitbě za kosmos. Nemáme mít ‚úzkoprsé srdíčko'."

Další vzácný host prof. Z. Kučera brilantně pohovořil o filosofu Martinu Buberovi. Uvedl, že když naše Já oslovuje Ty druhého, vzniká zvláštní pouto, vstupujeme do vztahu. Aplikoval tyto souvislosti i na Trojici – Bůh je ve vztahu k Synu a skrze něj naslouchá Duchu svatému. Zamýšlel se nad tím, jak vidí Hospodin lidské bytosti a analyzoval novozákonní pohled, který vnímá člověka jako neopakovatelnou a jedinečnou lidskou bytost. K oslavě výročí se potom vtipnými verši na téma dialogu přidal i další host, humorista, spisovatel a vysokoškolský pedagog, PhDr. Ing. Jan Vodňanský. Následovala prezentace RNDr. Markéty Hlasivcové tvořená fotografiemi z akcí Dialogu na cestě. Všichni jsme si tak v průřezu připomněli řadu literárních aktivit básnických, recitačních i editorských. Také naši práci pastorační a podporu nadaných lidí v nouzi.

Dialog je výrazným mottem lidské kultury a pomáhá nám rozpoznávat svou cestu, naplňovat poslání. Tříbíme dialog po celý život během setkávání s bližními. Projevuje se v něm, nakolik jsme vůbec schopni respektovat a ctít člověka vedle sebe, brát jeho myšlenky i city a hodnotové postoje seriózně, pokoušet se hledat společně s ním pravdu. Současně přirozeně toužíme vést dialog i se svým Stvořitelem, který nás vnímá naprosto vážně. Jsme jeho partneři. Naslouchá nám a dává nám ty impulsy, které potřebujeme. Projevuje závan své vůle. Vnáší do naší duše pravý klid, rozeznáváme kontury svého údělu. Ujasňují se nám naše hřivny. Vést takovýto dialog, například v modlitbě, ovšem není snadné. Když z labyrintu světa sestoupíme do ráje svého srdce, řečeno s Komenským, nacházíme tam přítomnost Boží. Jsme oslovováni ve své niterné podstatě, ve středobodu svého bytí, vnímáme pravou moudrost, tu Boží.

PhDr. Olga Nytrová