Ing. Pavel Weigel (* 26. května 1942, Brno – † 30. listopadu 2015, Praha) byl český překladatel, spisovatel, básník, publicista a výrazná osobnost české literární fantastiky. Překládal především z polštiny a ruštiny a českým čtenářům zprostředkoval díla řady významných autorů. Vedle překladatelské práce psal vlastní poezii, prózu, eseje a literaturu faktu.

Původním povoláním byl chemik. Po maturitě na Střední průmyslové škole chemické v Brně vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kterou dokončil v roce 1965. Pracoval jako technolog v Severočeských chemických závodech v Lovosicích, později ve výzkumu a řadu let se profesně věnoval ochraně životního prostředí. V letech 1987–1990 působil také jako redaktor časopisu Ochrana ovzduší. Byl spoluautorem odborných publikací i vynálezů.

Literatura však postupně získávala v jeho životě stále významnější místo. Překládat začal již v 60. letech a během dalších desetiletí vytvořil mimořádně rozsáhlé překladatelské dílo. Jeho jméno je úzce spojeno především s polskou a ruskou science fiction. Z polštiny překládal mimo jiné Stanisława Lema, Janusze A. Zajdela, Rafała A. Ziemkiewicze, Dorotu Terakowskou či Andrzeje Pilipiuka, z ruštiny například Kira Bulyčova a Sergeje Lukjaněnka.

Zvláštní místo v jeho překladatelské práci zaujímal Stanisław Lem. Pavel Weigel převedl do češtiny řadu jeho knih a napsal také Lemovu monografii. K jeho překladům patří například Nepřemožitelný, Fiasko, Summa technologiae, Deník nalezený ve vaně či další texty tohoto významného polského autora.

Pavel Weigel však nebyl pouze překladatelem cizích příběhů. Měl vlastní výrazný literární hlas. Vydal básnické a poetické knihy Mezitexty, Lemování a Záznamník, soubor publicistických textů Porůznosti a v roce 2014 básnickou sbírku Laskání. Společně s Ervínem Hrychem se podílel také na Krhútské kronice. V jeho poezii se objevují témata života, smrti, lidské blízkosti, vztahů i hledání smyslu.

Za svou překladatelskou a literární práci získal řadu ocenění. Za překlad Lemovy knihy Summa technologiae obdržel tvůrčí odměnu v rámci Ceny Josefa Jungmanna. Opakovaně byl oceněn také Akademií science fiction, fantasy a hororu – mimo jiné za překlad knihy Rafała A. Ziemkiewicze Červené koberce, odměřený krok, za dlouholetou práci pro science fiction a v roce 2003 za překladatelskou práci i za antologii Polská ruleta. Ocenění získala rovněž jeho vlastní poezie: za rok 2009 obdržel Mobelovu pochvalu a později Mobelovo uznání za sbírku Laskání.

Byl člověkem, který se literárního života nejen účastnil, ale také jej pomáhal vytvářet. Patřil k Obci překladatelů už od jejích počátků a v roce 1990 byl zvolen do její revizní komise. Byl členem Českého centra PEN klubu, Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů, působil v DILIA a pracoval také v literárních porotách. Významnou část své energie věnoval Obci spisovatelů, kde působil jako tajemník.

Velmi blízký vztah měl také k Dialogu na cestě a Pražskému klubu spisovatelů. Nebyl zde jen hostem jednotlivých večerů. Přicházel mezi přátele, zajímal se o jejich tvorbu, účastnil se společných literárních a kulturních akcí a podílel se na životě spisovatelského společenství.

Dne 26. března 2014 vystoupil společně s Jaroslavou Pechovou na autorském večeru v klubu Knoflík na pražském Proseku. V prosinci téhož roku se účastnil slavnostního setkání Obce spisovatelů v hlavním sále Senátu Parlamentu České republiky, kde vyhlásil třetí ročník Ceny Miloslava Švandrlíka.

V dubnu 2015 nechyběl na setkání s polskými básníky Kazimierzem Burnatem a Andrzejem Walterem v pražském Bouvard & Pécuchet. Nebyl tam pouze jako posluchač – během následné diskuse mohl uplatnit svou výbornou znalost polštiny a společně s ostatními hovořil o poezii, překladech a připravovaném česko-polském básnickém almanachu. Ještě v červnu 2015 přišel spolu s dalšími spisovateli podpořit představení brněnského Divadla hudby a poezie Agadir v Karlíně.

Jeho přátelé z Dialogu na cestě na něj vzpomínali jako na člověka mimořádně pracovitého, spolehlivého a obětavého, který se dokázal zajímat o druhé a spojovat lidi různých generací. Olga Nytrová ve své smuteční promluvě připomněla jeho výbornou paměť, koncepční myšlení, smysl pro kolegialitu a odpovědnost i humor, s nímž dokázal přijímat životní obtíže. Pro své přátele nebyl jen uznávaným překladatelem a spisovatelem, ale člověkem, na kterého se mohli obrátit a který považoval práci pro spisovatelské společenství za věc osobní cti.

Ani v době vážné nemoci na své přátele a společnou práci nezapomínal. Ještě na podzim roku 2015 připomínal kolegům, aby se včas přihlásili k celorepublikovému Dni poezie s programem Poezie proti chaosu. Na plakátu byl stále uveden mezi účinkujícími, ale zdravotní stav mu už nedovolil přijít. Zemřel 30. listopadu 2015.

V Pavlu Weigelovi ztratili členové Dialogu na cestě a Pražského klubu spisovatelů nejen výrazného básníka, prozaika a překladatele, ale především drahého přítele a člověka, který byl skutečnou součástí jejich společenství.

Pavel Weigel patřil k výrazným českým překladatelům polské a ruské literatury, zejména science fiction a fantastiky. Jeho literární práce však byla podstatně širší – psal vlastní poezii, prózu a publicistické texty, sestavoval antologie a věnoval se také literatuře faktu. Knižně publikoval více než sto překladů.