Prof. MUDr. Ctirad John, DrSc. (* 15. 8. 1920, Číčenice – † 12. 10. 2018) byl český lékař, mikrobiolog, imunolog, vědec a vysokoškolský pedagog. Patřil k významným osobnostem české medicíny a imunologie druhé poloviny 20. století.
Gymnázium vystudoval ve Vodňanech, kde v roce 1939 maturoval. Studium medicíny na Univerzitě Karlově přerušilo uzavření českých vysokých škol během nacistické okupace. Za války pracoval mimo jiné jako lesní dělník, pomocník zvěrolékaře, úředník a učitel. Zapojil se také do protinacistického odboje.
Po válce dokončil studium na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy a v roce 1949 promoval. Svůj profesní život spojil s Ústavem lékařské mikrobiologie a imunologie, pozdějším Mikrobiologickým a imunologickým ústavem 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Ve vědecké práci se věnoval zejména mikrobiologii, imunologii, brucelóze, buněčné imunitě a mechanismům imunitní odpovědi. Významně se podílel na výzkumu brucelózy a jeho práce přispěla k potlačení tohoto závažného infekčního onemocnění v Československu. V letech 1961–1962 absolvoval vědecký pobyt v Pasteurově ústavu v Paříži.
Na Univerzitě Karlově vychoval několik generací lékařů a vědeckých pracovníků. Kromě vlastní badatelské práce se věnoval organizaci vědeckého života, popularizaci vědy a otázkám vztahu medicíny, vědy, kultury a společnosti. Profesorem lékařské mikrobiologie a imunologie byl jmenován v roce 1990.
Po roce 1989 se významně podílel na demokratické obnově Univerzity Karlovy a 1. lékařské fakulty. Byl zakládajícím členem Učené společnosti České republiky, působil ve vědeckých radách a odborných společnostech a byl autorem či spoluautorem řady vědeckých prací, odborných publikací a učebnic.
Za svou vědeckou, pedagogickou a lékařskou práci získal řadu ocenění. Česká lékařská komora mu udělila titul Rytíř českého lékařského stavu a Česká lékařská společnost J. E. Purkyně jej ocenila mimo jiné zlatou pamětní medailí.
Měnit tušenou stopu v čitelnou
O literárních textech se říká, že jsou obvykle vystavěny z převzatých myšlenek, z mozaiky volných citátů. Vznikly intertextuálně, v kontextu s jinými literárními díly. I badatel ví, že nikdy nevlastní celý objev. Vždyť vznikl na půdorysu starších dílčích objevů a zobecnění. V živném a leckdy blíženeckém vědeckém prostředí byl prohlouben a obohacen.
Zvídavý středoškolák utrhne kopretinu a na korkové destičce rozpitvá její okvětí. Převratnou událostí se stane prvý pohled do okuláru mikroskopu. Vmiluje se – navigován charismatickým učitelem – do biologie. Otevře se mu laboratoř, v níž prožívá nečekaná dobrodružství.
Každé ráno netrpělivě otevírá inkubátor a snaží se oddělovat to podstatné a pravé od podružného. „Především dělejte pokusy a snažte se vše dosud platné stavět na hlavu,“ nabádá učitel. „Mějte radost z dokonalého pokusu, bádejte pro radost. Jen tak proniknete do problému. Úspěch, ten Vám bude přidán jako odměna.“
Svůj obor vnímá jako dravou říčku, proud, který nese nepřeberné množství nových poznatků. Snaží se ji přeskákat po balvanech, které vyčnívají. Hledá mezeru v dosud známém, skulinu, která mu nabídla příležitost k experimentování. Snaží se přispět k dořečení dosud nedořečeného.
Chce měnit tušenou stopu v čitelnou, touží vnést světlo tam, kde je dosud přítmí. Nade vše miluje náhlé ticho, které zavládne, když naměřené hodnoty jsou zaneseny do grafu. Když statistické výpočty ukazují, že výsledky jsou pravděpodobně správné.
Hluboce si uvědomí, že cestu k nim umožnil soubor pokusů předchůdců a těch, kteří jsou stále na cestě. Náhle podlehne pokušení provést intertextuální střih. Vybaví se mu výklad Čapkova Obyčejného života, jak jej mistrně provedl Václav Černý. I v badatelském světě lze přece naslouchat zpěvu na „fils mystérieux où nos coeurs sont liés“, mluveno s Hugovým Olympiem.
Uveřejněno ve sborníku Dialog na cestě 2, Praha, Blahoslav 2006
