Jaroslava Brachtlová (* 1945, Světlá nad Sázavou) je česká knihovnice, odbornice na školní knihovny a informační vzdělávání a autorka odborných i esejistických textů.

Vystudovala obor knihovnictví a informatika. Práci s knihami, informacemi a čtenáři se věnovala po celý svůj profesní život. Působila v Městské knihovně v Praze, ve Výzkumném ústavu výstavby a architektury a v letech 1969–1974 v Okresní knihovně v Havlíčkově Brodě.

Významnou část své profesní dráhy spojila se Střední průmyslovou školou stavební v Dušní ulici v Praze. Po dobu přibližně dvaceti let zde vedla moderní studijní a informační centrum, které studentům zpřístupňovalo klasické i elektronické informační zdroje. Součástí jeho činnosti byly přednášky, práce s odbornými materiály a vedení studentů ke kritickému posuzování informací.

Problematice školních knihoven a informačního vzdělávání se věnovala také odborně. Na seminářích představovala zkušenosti s budováním a provozem studijních a informačních center na středních školách. Podílela se rovněž na přípravě modelů školních knihoven, z nichž mohly školy vybírat podle svých prostorových, technických a personálních možností.

Společně se Zdeňkem Jonákem a Ludmilou Čumplovou je spoluautorkou publikace Vytváření informačního zázemí školy, která vyšla v roce 2002. Publikace se stala jedním z odborných podkladů pro vzdělávání v oblasti informační gramotnosti a školního knihovnictví.

Jaroslava Brachtlová se podílela také na projektu virtuálního Centra pro školní knihovny, který vznikl za podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Projekt poskytoval školám metodickou pomoc při budování knihoven a při výchově žáků k práci s informacemi.

S Dialogem na cestě je spojena jako autorka esejistického zamyšlení Přátelství. Ve svém textu rozlišuje přátelské chování, přátelské vztahy a skutečné přátelství založené na empatii, souznění, sdílení a schopnosti nezištně pomoci druhému člověku.

Autorský text

Přátelství

Patřím ke generaci, která od mládí hodně četla, a tak jsem již na střední škole znala eseje Michela de Montaigne. Měli jsme o přátelství krásné představy, ovšem v životě, až na výjimky, zvítězí u lidí spíše animální složky osobnosti a opravdová a dlouhotrvající přátelství jsou proto vzácná.

Číst dále

Co je to přátelství

Přátelské projevy bych rozdělila takto:

a) přátelské chování,
b) přátelské vztahy,
c) přátelství jako potřeba sdílení.

První dva body zahrnují obecně přátelské vztahy k lidem, které vyplývají z povahy člověka či z jeho názoru, nebo i z obojího. Přátelské chování je způsobem komunikace a může se uplatňovat kdykoliv.

Přátelské vztahy se vyvíjejí postupně, s vybranými osobami komunity, se kterou se stýkáme. Usnadňují zejména pracovní kooperaci, zpříjemňují všechny potřebné dlouhodobější vztahy, například přátelský vztah se sousedy v domě nebo ke kadeřnici, ke které léta chodíme. Takové přátelské vztahy mohou trvat léta, mají však omezený rozsah altruismu.

Skutečné přátelství je jednou z forem lásky, která má tu výhodu, že nevyvolává vzájemné trápení. Jinak už by to nebylo přátelství. Vzniká jako každá láska na základě sympatií, souznění a nějakého těžko definovatelného pocitu sounáležitosti.

Nutným předpokladem je schopnost empatie, alespoň u jednoho, protože každý z přátel má kromě přátelství i další vztahy a ty nemusí přítel vždy zcela chápat, protože se tu aktivují jiné složky osobnosti. V opravdovém přátelství musí být nezbytně i schopnost altruistického chování.

Jak se chovat k přátelům?

Za normálních okolností přirozeně, protože jsou mými přáteli právě proto, že jsme si padli do oka. Pokud je ovšem přítel oslaben, nastupuje potřebná míra stylizace a chování se musí přizpůsobit jeho momentálním potřebám.

Někdy se i dlouholetá přátelství rozpadnou, protože se natolik změní okolnosti, že slabší povahy se také mění a důvod přátelství zaniká. Po dlouholetém a blízkém přátelství však vždy zůstává nevymazatelná stopa jako jizva po operaci, protože přítel je nebo byl naší životně důležitou součástí.

Rodina a přátelé

Myslím, že člověk, který je schopen získat opravdové přátele, nemůže mít velký problém skloubit své přátelství s rodinou. Je tu ovšem třeba schopnost empatie a s její pomocí najít vhodnou formu vztahu mezi vlastními přáteli a rodinnými příslušníky.

Co znamená přátelství v životě

Myslím, že bez přátel se nedá žít, nebo jen těžko. V každém případě je to jiná kategorie života, který neznám a poznat netoužím. Kdo přátelství ctí, přátele najde. Musí se ovšem respektovat, že přátelství nelze budovat na egoismu, na osobním zisku, na nedostatku empatie a altruismu.

Opravdové přátelství obohacuje život a dává možnost rozšiřovat hranice vlastní osobnosti. To je jeho hlavní a nezastupitelný význam.