Mgr. Michaela Procházková (10. ledna 1950, Praha – 10. října 2025) byla farářka Církve československé husitské, autorka literárních a publicistických textů a prapravnučka spisovatelky Boženy Němcové. Narodila se v Praze a část dětství prožila v Kostelci nad Černými lesy.
Pocházela z rodiny s výraznou lékařskou i literární tradicí. Její matka Milada byla lékařka a pravnučka Boženy Němcové, otec František Lébl byl chirurg. Rodinné spojení s Boženou Němcovou pro Michaelu Procházkovou nebylo pouze historickou zajímavostí. Sama vzpomínala, že vyrůstala v prostředí, které navazovalo na rodinnou tradici svobodné výchovy, důvěry a osobní odpovědnosti.
Svůj profesní život spojila především s Církví československou husitskou. Jako farářka postupně sloužila v náboženských obcích Hostivice, Tuchoměřice, Mnichovice, Praha 6–Vokovice, Praha 1–Staré Město a Říčany. Významnou část jejího působení představovala práce v Říčanech a Mnichovicích.
Vedle duchovní služby se intenzivně věnovala sociální práci, zejména dětem a mladým lidem bez pevného rodinného zázemí. Společně s manželem Iljou poskytovali na říčanské faře zázemí mladým lidem přicházejícím z dětských domovů a šest z nich přijali do pěstounské péče. Pomoc lidem ohroženým sociálním vyloučením tak nebyla pouze součástí její duchovní práce, ale také jejího osobního a rodinného života.
Michaela Procházková se věnovala také psaní. V jejích textech se přirozeně setkávala duchovní témata s otázkami mezilidských vztahů, odpovědnosti, jazyka a každodenního života.
Její publikační činnost zahrnovala také filozofická a teologická témata. V roce 2010 přispěla do sborníku Albert Camus: Padesát let od úmrtí a v Kalendáři Blahoslav 2011 vyšel její text Bůh je slovo.
Její životní příběh a rodinná vazba na Boženu Němcovou byly zachyceny také v rozhlasových pořadech a rozhovorech. O své rodině, víře, výchově i odkazu Boženy Němcové hovořila například v pořadech Českého rozhlasu.
Mgr. Michaela Procházková zemřela 10. října 2025 ve věku 75 let. Poslední rozloučení se konalo 29. října 2025 v Husově sboru Církve československé husitské v Praze 7–Holešovicích.
Tvorba
Bůh je slovo
Někdo si myslí, že slovo je pouhá informace, a jiný dokonce ani to, neb nemyslí vůbec a slova jsou mu na světě jen proto, aby jejich prostřednictvím se předváděl či vykřikoval, jakou má moc, a vůbec, že tady je a všimněte si mně! Takoví lidé obvykle pronášejí své požadavky nejmíň třikrát, nemohouce pochopit, že jste jejich sdělení pochopili napoprvé. Chovají se jako děti, jejichž maminka drbe s jinou maminkou a své dítě neposlouchá. Jejich řeč pak neznamená nic jiného než – mamíííí, všimni si mě!
Slovo – to bychom měli opravdu vážit – vždyť má takovou moc, že může ranit, zklamat – ano, i zahubit (křivé svědectví a lež, například). Může hubit i pomalu – slovo žárlivosti, slovo nedůvěry. Může vymývat mozky – slova propagandy, manipulace.
Číst dále
Jsme lidé zraku, ale někdo nám hází písek slov do očí… Zvířata vydávají zvuky – radosti, bolesti, varování – ale fakticky nemluví. Jejich řeč je řečí těla. I člověk má řeč těla, ale: jelikož má slovo, může jím zakrýt řeč těla. Soustředíme se pak na to, co druhý říká, a nevšimneme si, že ho jeho tělo možná usvědčuje ze lži.
Odvykli jsme si to číst – ačkoli jsme lidé zraku: Eva viděla, že to ovoce je dobré k jídlu – měla barevné vidění, a my jíme barvy – živíme se barvami – červenou, zelenou a žlutou, červenohnědou – ostatní je nechutné, možná zkažené, plesnivé – kdybychom neviděli barevně, ale černobíle – kdo by měl chuť na černé rajče, šedivou bramborovou kaši, do tmavě šeda upečené kuře, do nádherné šedi usmažený řízek, v různých šedých odstínech vyvedený bramborový salát?
Eva zahlédla něco pohledného a slovo ji v tom už jen utvrdilo – ten hadí slovní doprovod k obrazu vytouženého, chutného, barevného a žádoucího – nepřipomíná vám to něco – reklamní šoty a jiné barevné a „podkecané věci“ –
A tak kromě slov planých a bezcenných – řeč se mluví a pivo se pije – jsou slova v zásadě dvojího druhu:
– slova manipulace
– slova osvobození
Která si vyberete? Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života!
Michaela Procházková, Kalendář Blahoslav 2011
Rozhlasové pořady
Ve stopách předků
Dokument o Michaele Procházkové, její rodině, odkazu Boženy Němcové a pomoci mladým lidem z dětských domovů.
Michaela Procházková – farářka Církve československé husitské
Rozhovor Jana Rosáka s Michaelou Procházkovou v pořadu Tandem z roku 2013. Hovoří o svém dětství, rodině, Boženě Němcové, víře i Velikonocích.
