Prof. Štěpán Rak (* 8. srpna 1945 v Praze) je český kytarový virtuos, hudební skladatel, improvizátor a pedagog. Patří k výrazným osobnostem české koncertní kytary a během své dlouholeté umělecké dráhy vystupoval v mnoha zemích světa.
Vystudoval Střední odbornou školu výtvarnou v Praze-Radotíně, poté Pražskou konzervatoř, kde studoval hru na kytaru u Štěpána Urbana a skladbu u Zdeňka Hůly. Ve studiu skladby pokračoval na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze.
V druhé polovině sedmdesátých let působil ve Finsku, kde vyučoval na konzervatoři v Jyväskylä, pořádal mistrovské kurzy a podílel se na rozvoji moderní kytarové školy. Od roku 1982 je jeho pedagogická dráha spojena s pražskou Akademií múzických umění a vysokoškolským oborem kytary. V roce 2000 jej prezident Václav Havel jmenoval historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary v České republice.
Je autorem řady skladeb pro sólovou kytaru, komorní soubory i orchestr. K jeho známým projektům patří dlouholetá spolupráce s hercem a recitátorem Alfredem Strejčkem na literárně-hudebním pořadu Vivat Comenius, inspirovaném dílem Jana Amose Komenského. Společně s tímto programem vystupovali v desítkách zemí světa.
Vedle koncertní, skladatelské a pedagogické činnosti se Štěpán Rak věnuje také improvizaci a projektu Kytaroterapie. V roce 2003 vyšla společná kniha Jaroslavy Urbanové a Štěpána Raka Kytara, má láska.
Se spisovatelkou a publicistkou Olgou Nytrovou se Štěpán Rak zná již od mládí. Spojovala je společná setkávání s teologem Miroslavem Heryánem a později také s Milanem Balabánem. Olga Nytrová s ním v minulosti natočila rozhlasový rozhovor o projektu Vivat Comenius a v roce 2025, u příležitosti jeho osmdesátých narozenin, připravila další rozsáhlý rozhovor věnovaný jeho životu, hudbě a duchovním inspiracím.
Tvorba
Hudební tvorba
Štěpán Rak je autorem rozsáhlého skladatelského díla. Tvoří především pro sólovou koncertní kytaru, ale také pro komorní soubory a orchestr. Jeho skladby jsou spojeny s osobitou kytarovou technikou, improvizací i inspirací literaturou, historií, duchovními tématy a zážitky z cest.
Výběr z tvorby:
- Hirošima – symfonická skladba
- Vzpomínka na Prahu
- Píseň pro biblického krále Davida
- Renesanční suita
- Terra Australis
- Dvacet tisíc mil pod mořem – celovečerní suita pro sólovou kytaru
- Chvála čaje
- Obětem holocaustu – fantazie pro kytaru
Významnou součástí jeho tvorby jsou také literárně-hudební projekty vytvořené ve spolupráci s hercem a recitátorem Alfredem Strejčkem, mezi nimi především Vivat Comenius.
Dialog světla?
Jan Amos Komenský ve své Obecné poradě o nápravě věcí lidských říká – s temnotami není třeba svádět žádný zvláštní boj, přinese-li se světlo, neboť pak temnoty ustoupí samy sebou… O 350 let později mluvíme vehementně o potřebě dialogu.
Temnoty i světlo jsou neoddiskutovatelné veličiny, jež mají svá pravidla a svá postavení, která jsou nezaměnitelná. Jedna druhou vytlačuje. Jakýpak tedy dialog? Ptáme se tedy, není-li jiná cesta? Jakou formu dialogu spolu mohou tyto dva nesmiřitelné světy vést? Jak je přivést k jednacímu stolu, aniž by se pouhým dotekem vzájemně likvidovaly? Tam kde je světlo, chybí temnota a naopak!
Číst dále
Komenský však pokračuje v pasáži o vládnutí: k tomu, aby člověk vládl, musí především ovládat sám sebe! Ano, sebeovládání, tam je cesta světla i temnoty!
A já dodávám – kde by byla pravda bez zjevné lži, kde by byla láska bez kruté nenávisti, kde by byl život bez smrti? Vše má přece svůj rub a líc, své pro a proti, svou noc a svůj den, a přesto vše stále existuje, a to jen proto, že je zde jistá a trvalá forma jakéhosi dialogu, jenž nemůže existovat bez konkrétní míry sebeovládání.
Kdo neovládá sebe sama, nemůže ovládat jiné jinak, leč násilím. Násilí však evokuje protitlak – vzpouru, revoluci, válku… Šedá je však teorie vůči praxi. Víme, že násilí a války jsou špatné energie, ale existují a dějí se, navzdory našemu poznání.
Znovu se vrátím ke Komenského úvaze o světle a temnotách. Cítím a vnímám, že je i jiná cesta: proč svádět s temnotami boj, když světlo je v nás samých? Tam kde je, není pro tmu místo; ale je tomu i naopak.
Proč vyhánět temné stránky našeho nitra? Nechme je naopak tvořit. Tak jako kreslíř vytváří znamenitá díla černou tuší na bílém papíře, stejně tak mohou temné hlubiny našeho JÁ vytvářet hluboké obrazy duchovního poznání na podkladě světla v nás. Je to dialog daný silou sebeovládání.
Skončí-li sebeovládání, skončí i dialog a přichází boj. Ale i v něm můžeme slavně zvítězit – zvítězit sami nad sebou. Zvítězit nad svou lhostejností, závislostí a zlobou. Dialog světla a tmy se stane prubířským kamenem našeho sebeovládání a věci dozrají v harmonii všepřítomné lásky.
Uveřejněno ve sborníku Dialog na cestě 2, Praha, Blahoslav 2006.
Tvorba
Dialog světla?
Jan Amos Komenský ve své Obecné poradě o nápravě věcí lidských říká – s temnotami není třeba svádět žádný zvláštní boj, přinese-li se světlo, neboť pak temnoty ustoupí samy sebou… O 350 let později mluvíme vehementně o potřebě dialogu.
Temnoty i světlo jsou neoddiskutovatelné veličiny, jež mají svá pravidla a svá postavení, která jsou nezaměnitelná. Jedna druhou vytlačuje. Jakýpak tedy dialog? Ptáme se tedy, není-li jiná cesta? Jakou formu dialogu spolu mohou tyto dva nesmiřitelné světy vést? Jak je přivést k jednacímu stolu, aniž by se pouhým dotekem vzájemně likvidovaly? Tam kde je světlo, chybí temnota a naopak!
Číst dále
Komenský však pokračuje v pasáži o vládnutí: k tomu, aby člověk vládl, musí především ovládat sám sebe! Ano, sebeovládání, tam je cesta světla i temnoty!
A já dodávám – kde by byla pravda bez zjevné lži, kde by byla láska bez kruté nenávisti, kde by byl život bez smrti? Vše má přece svůj rub a líc, své pro a proti, svou noc a svůj den, a přesto vše stále existuje, a to jen proto, že je zde jistá a trvalá forma jakéhosi dialogu, jenž nemůže existovat bez konkrétní míry sebeovládání.
Kdo neovládá sebe sama, nemůže ovládat jiné jinak, leč násilím. Násilí však evokuje protitlak – vzpouru, revoluci, válku… Šedá je však teorie vůči praxi. Víme, že násilí a války jsou špatné energie, ale existují a dějí se, navzdory našemu poznání.
Znovu se vrátím ke Komenského úvaze o světle a temnotách. Cítím a vnímám, že je i jiná cesta: proč svádět s temnotami boj, když světlo je v nás samých? Tam kde je, není pro tmu místo; ale je tomu i naopak.
Proč vyhánět temné stránky našeho nitra? Nechme je naopak tvořit. Tak jako kreslíř vytváří znamenitá díla černou tuší na bílém papíře, stejně tak mohou temné hlubiny našeho JÁ vytvářet hluboké obrazy duchovního poznání na podkladě světla v nás. Je to dialog daný silou sebeovládání.
Skončí-li sebeovládání, skončí i dialog a přichází boj. Ale i v něm můžeme slavně zvítězit – zvítězit sami nad sebou. Zvítězit nad svou lhostejností, závislostí a zlobou. Dialog světla a tmy se stane prubířským kamenem našeho sebeovládání a věci dozrají v harmonii všepřítomné lásky.
Uveřejněno ve sborníku Dialog na cestě 2, Praha, Blahoslav 2006.
Rozhovory
Rozhovor se Štěpánem Rakem k jeho osmdesátinám
Olga Nytrová, 2025
Komenský je náš život, říká o sobě i za Alfreda Strejčka Štěpán Rak
Rozhovor o hudbě, J. A. Komenském, projektu Vivat Comenius a přátelství s Alfredem Strejčkem
Video – Štěpán Rak
Štěpán Rak – vystoupení v Ústí u Staré Paky
Záznam vystoupení z roku 2019.
