Eliška Peroutková (* 27. května 1951) je česká scénografka, kostýmní výtvarnice, malířka, ilustrátorka a básnířka. Žije v Praze a část svého času tráví také v Olešnici u Turnova.

V letech 1967–1970 studovala při zaměstnání Lidovou akademii umění v Praze, kde ji vedli akademický malíř Jindřich Koukolský a historik umění PhDr. Jaroslav Hlaváček. V letech 1976–1979 absolvovala Scénografickou školu SČDO, mimo jiné u Martina Zbořila, Zdeňka Pavla a Miloše Honsy. Již v tomto období se začala výrazněji orientovat na divadelní výtvarnictví a scénografii.

Od poloviny sedmdesátých let spolupracovala jako scénografka a kostýmní výtvarnice s amatérskými divadelními soubory v Praze a Středočeském kraji. Pracovala například pro soubor Vlast v Braníku, Divadelní soubor Šroubárny v Libčicích nad Vltavou, soubor Tyl v Rakovníku a divadelní soubor v Čelákovicích. Vytvářela scény a kostýmy mimo jiné pro inscenace Vodník Mařenka, Dezentýři, Ostrov stříbrných holubic, Tylovu Tvrdohlavou ženu, Čapkova Loupežníka či Sněhurku a sedm trpaslíků. Za scénografii k některým inscenacím získala ocenění na Libčickém divadelním podzimu.

Její scénografické návrhy byly prezentovány také na významných přehlídkách. V roce 1979 vystavovala návrh scény k Brechtově Matce Kuráži na pražské výstavě amatérské scénografie a v roce 1983 se účastnila výstavy Česká amatérská scénografie, která byla součástí Pražského quadriennale. Její scénografické práce byly vystavovány rovněž v Opavě, Hronově a Karlových Varech.

Později působila také v profesionálním Městském divadle Mladá Boleslav jako scénografka a kostýmní výtvarnice. Důležitou součástí její profesní dráhy byla spolupráce se spisovatelem a režisérem Zdeňkem Pošívalem a dalšími osobnostmi divadelního a výtvarného prostředí.

Samostatné výtvarné tvorbě se intenzivně věnuje zejména od poloviny devadesátých let. Zpočátku pracovala především s olejomalbou, později se její charakteristickou technikou stala akvarelová pastelka kombinovaná s dalšími výtvarnými postupy. Inspiraci nachází v lidských příbězích, přírodě, divadle i světě fantazie.

První samostatné výstavy uspořádala v Klubu Národního divadla v Praze v letech 1995 a 1997. Následovaly další výstavy v Praze i mimo ni. V roce 2018, kdy vystavovala v Galerii Granát v Turnově, měla za sebou již 27 samostatných a tři společné výstavy. Její práce se nacházejí také v soukromých sbírkách. Věnuje se rovněž tvorbě betlémů.

Významnou oblastí její práce je knižní ilustrace. Ilustrovala například básnickou sbírku Markéty Hlasivcové A ještě dál a knihy Zdeňka Peroutky. Výtvarně doprovodila také knihu Mileny Hercíkové Dětem pro radost. Vytvořila rovněž soubor ilustrací k písním Karla Hašlera.

S Literárně dramatickým klubem Dialog na cestě je spojena prakticky od jeho počátků. Při tvůrčích setkáních v Řevnicích v roce 2004 představovala své ilustrace k Hašlerovým písním, divadelní plakáty, kresby a grafiky. V dalších letech se podílela na výtvarných i literárních aktivitách Dialogu na cestě.

Vedle výtvarné a scénografické práce se věnuje také poezii a autorskému psaní. Její texty se objevují mimo jiné ve společných literárních almanaších Literáti na trati. Spolupracovala s projektem e-moc-e, v němž se uplatnila jako výtvarnice, recitátorka i divadelní interpretka. V roce 2016 se stala jednou z vítězek projektu e-moc-e v kategorii malba a uspěla také v následujícím ročníku.