Narodil jsem se v Praze, v roce 1958, v rodině celkem obyčejné, jež mě mohla k tvůrčí, osobní, poněkud introvertní zaměřenosti inspirovat – snad určitým hýčkáním vzhledem k tomu, že můj bratr byl nevyléčitelně nemocen, už ve svých jednadvaceti letech zemřel.

A tak jsem se v dětství zaobíral tím, že jsem napsal pár neumělých příběhů, z nichž jednu detektivku ve škole zpeněžil za pětikorunu. A také pár básniček, to bylo snazší. Už od té doby jsem v nich zpracovával svůj naivní či procítěnější vztah ke světu.

Určité dozrávání – domnívám se na chemické průmyslovce – se v básních vyrovnávalo s názory, jež mi interpretoval hlavně otec coby humanista s filosofií a jinak již vnímanou realitou, životem.

Průmyslovku jsem šel hlavně studovat pod vlivem chemických pokusů s kámošem v dětství – asi z popudu fantazie oněch let dětství. Toužili jsme po vlastní zemi, v níž ovládáme hmotu i techniku, magických barvách, které se určitě lépe dostávaly ke slovu v náhledech do filosofična, poetična (s praktickým použitím, že), v náhledech duchovních, k čemuž jsem také přicházel skrze pocity nenaplněnosti, s čímž jsem se však setkal pouze verbálně a emotivně.

City opadnou, slova vyčpí – a je tu zas jiná kocovina. Než z alkoholu, kterýžto byl dlouhou dobu mým kamarádem a on měl tendenci mě v nějakém nenaplňování (procesu na celý život a ne emoci ve chvíli požitku) zastavit už NA FURT.

Takže – takže jsem rád, že jsem si tímto tunelem prošel několik let. Bez takovéto svízelné cesty bych asi žil, dá se říci, povrchněji. To jsou však spekulativní „kdyby“. Je fakt, že vím víc, kudy ne – což je jistě principiálně širší životní pole, o čemž mi alkoholický abúzus řekl své ukázkové, vyjevil jednu z mnoha závislostí duše.

A kudy že ano? No, to se musí zkoušet, že? Ale jakpak to už je zase chuť a chtění, které neskomírá, sotvaže vzplálo nanovo.

Záchranným lanem je víra? To ano – ale je to zase další zápas. Život je prostě bitevní pole a duše to nemá na tomhle světě lehké. Nebo si myslíte, že má?

Pomáhá člověku setkání s hledajícími křesťany? No jo, mám spoustu otázek, ale tak to asi má být.

Úbava
(místo Únava, není-li to moc divný novotvar)

Brána brán
nebřehů břeh
bezbřehá pláň
zběsilý běh
únava únav
děsně se ubav

Nejlépe

ještě dnes
Přijď mi pak povědět
zda voda vodivá
se ještě rozplývá
Co po ní chceš
zdali se podívat
do očí smět
není jen přežitek
přeživších let

Pozdrav iluzí

Kde´s to jen nechal
Sluneční zbytky
šilhání mrkání
na Statné Zítřky ..
Co ti jen zbývá
z Budoucnosti
Jsoücnosti kostra
ve skříni
Kostlivců tanec
v předsíni

Stížnost

Kam jen kam to oznámit
Na kterou lampárnu
tuhle svou lumpárnu
svých vlastních dětí ..!..
představ svých vlastních ..
chovaj se ke mně
jako k cizímu
peníze pochtívaj
výlety úlety úlety na míru
taky na nemíru do rohu vesmíru,
vůbec mě nenechaj žít
ale co kdyby jen,
ony chtěj, ony chtěj
taky mě, samýho
kam teďko s tím ..?

Zádumčivost

Na konců konci
pod kopců kopci
koupe se v slunci
rezavý klíč
Jde mu to k duhu
skřípe si v kruhu
- klíčový chtíč -
Dostat se pryč

Motivační

Rozsvítilo nebe
nebezpečně blízko
blizounko drobounko
malounkou kupičku
kupičku hvězd
z Věčnosti hlásili
že už je na blízku
do lidských lopotných
zmatečných cest
betlémská směrovka
a věrozvěst

Navzdory vzdoru

Navzdory vzdoru
chci na pozoru
zas být
Vzdor těžkejm představám
přestávám přestávám
přestávám vzdorovat
vzdorovat na chvíli
chmýří a motýli
kolem pasu
rozmáčí napětí
zatočí s propastí
s takovou vděčností
Takové tsunami
tsunami pokoje
nepamatujem