Prof. Jaroslav Maxmilián Kašparů (* 14. 5. 1950, Žirovnice), známý také jako Max Kašparů, je český psychiatr, pedagog, teolog, řeckokatolický kněz, spisovatel a popularizátor psychiatrie.

Vystudoval stomatologii na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze a následně všeobecné lékařství se specializací na psychiatrii na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Později studoval také pedagogiku, etiku a teologii. V roce 2012 byl zapsán do České knihy rekordů jako držitel největšího počtu vysokoškolských titulů.

Profesně se věnoval psychiatrii, pedopsychiatrii, psychoterapii, psychosomatice, pastorální medicíně a hypnoterapii. Po ukončení ambulantní psychiatrické praxe působí jako forenzní expert v oboru psychiatrie a pedopsychiatrie. Věnoval se rovněž vysokoškolské pedagogické činnosti.

V roce 1984 se stal členem sekulárního řádu želivských premonstrátů a přijal řádové jméno Maxmilián. Po roce 1989 byl vysvěcen na jáhna a 31. října 2015 přijal kněžské svěcení v byzantském obřadu. Jako birituální duchovní působí v řeckokatolické církvi i v římskokatolických farnostech.

Je autorem téměř čtyřiceti knih věnovaných především psychologii, psychiatrii, mezilidským vztahům, víře a duchovnímu životu. Některé z jeho knih byly přeloženy do cizích jazyků. K jeho publikacím patří například Hypnóza – pastorální kauza, Deset kroků k radosti, Malý kompas víry, Po provaze ke Kristu nebo Člověk má věřit celým tělem.

Je členem několika odborných a mezinárodních organizací. V roce 2023 byl jmenován členem Mezinárodního centra pro experimentální a aplikovanou hypnózu. Dlouhodobě se věnuje také esperantu. Mezi jeho další zájmy patří ochotnické divadlo a rybaření.

Za svou odbornou práci získal řadu ocenění. V roce 2020 obdržel Heverochovu medaili za zásluhy o rozvoj psychiatrie, v roce 2023 Cenu Antona Neuwirtha a v roce 2024 ocenění Vynikající lékař Pelhřimovska.