Únik z Babylonu propojuje duchovní zamyšlení s biblickými texty. V krátkých úvahách se Miroslav Matouš obrací k tématům svobody, čistoty lidského nitra, víry a vztahu člověka k Bohu. Následující ukázky pocházejí z vydání Archa, Praha 2000.
Usiluješ-li oproti Bohu opevňovat svoji svobodu, rozvaž, zdali takto pouze nezpevňuješ vězení svého ducha.
Kde je Duch Páně, tu i svoboda.
2. Korintským 3,17
s. 112
Číst dále
Kdo chceš nazírat oblasti za rozsahem světa, pronikni povrchem a vyčisti nitro, neboť sebehlubší voda, je-li zakalena, ztrácí svůj rozměr.
Bože, stvoř mi čisté srdce.
Žalm 51,12
s. 114
Chovej v čistotě řečiště toužení, neboť do Božího oceánu na rozdíl od zemských moří nemohou ústit žádné stoky.
Voda, kterou nabízím,
vede k věčnému životu.
Jan 4,1
s. 115
V knize Odkud vyvěrá zřídlo za míjení času se Miroslav Matouš obrací k lásce, vzájemnosti, svědomí i duchovnímu rozměru lidského života. Krátká básnická zamyšlení spojuje osobní zkušenost s vírou a hledáním smyslu lidského bytí. Následující ukázky pocházejí z vydání z roku 2007.
Beze smyslu jest nevázaná nitka osamocená, slůvko řečené nikomu, utone výkřik o pomoc, jemuž toliko ozvěna odpoví. Co s plaménkem svíce, dobrým pouze k osvětlení vlastního vosku, knotu černajícího? Velebím protějšek vzájemnosti, odevzdání sebe sama.
s. 11
Číst dále
Tebe, zrodivší Nebe i Zemi, jíž za původ vděčí zjevné křišťály i skryté perly, tebe, lásko, kterou nemůže pojmout nedozírný všehomír, tebe velebím za plné vtělení v malé dvojici bytí rozkvetlého.
s. 34
Před zjevem lásky, vtělené do tvé podoby, toužil jsem stále stát se dokonalým. Cíl mého úsilí zdál se v nedohlednu. Teprve nyní, pokorný, poučen smrtí, doufám v konečnou očistu roucha svého.
s. 52
Vím, byly kdysi stíny na tvé tváři, nakrátko překrývající světlo tvého úsměvu. Leč všechno to, co´s mi dávno odpustila, noří se mi znovu na dně průzračné číše mého svědomí, kterou dopíjím.
s. 53
Následující krátká básnická zamyšlení pocházejí ze sbírky Světla a stíny strun Miroslava Matouše.
ARS LINGUA COELI
Kdesi na rubu světa Bůh rozpjal stupnici tónů a umí čistě hrát na naše rozladěné struny.
s. 1
Číst dále
Nevýslovnou krásou stvoření jsem denně ujišťován, že básní je slovo, jímž byly stvořeny světy.
s. 9
Co nám chce říci Bůh, může poznat z jeho slova, kdo překoná obrysy nosného slova lidského.
s. 10
Bez patření ducha postřehne sám důvtip, jakkoli zmocněný vědou, pouze zevní obrysy světa.
s. 98
Přeji ti získat vzácnou růži nad trny k nebi rozvitou, ne onu levně dostupnou na pouťové střelnici světa.
