O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

"Mgr. Hana Vojancová"

1. neděle postní  Sestry a bratři, v první neděli postní zpravidla rozjímáme o třech pokušeních Pána Ježíše na poušti. Oba synoptikové, Matouš i Lukáš, o této události vyprávějí stejně, jen mění pořadí pokušení.  Shodně však vypovídají o jedné – a to podstatné události: Pán Ježíš na počátku svého mesiášského poslání měl být Pokušitelem zkorumpován. Ano, používám tento pojem , v dnešní naší společnosti skloňovaný ve všech pádech, protože dobře víme, oč jde. Ježíš se měl stát v obou pokušeních Mesiášem, který oslňuje lidi veřejným úspěchem a mocí – svými zázraky. A to třetí pokušení bylo nejlákavější – touha po moci a světské vládě.   Postoj Pána ke všem pokusům démona bylo NE. Jak je důležité naučit se v podobných situacích, ve kterých se člověk často ocitá, dokázat říci: „Odejdi, satane!“  Naše pozornost se však ještě obrátí k místu, kde se tyto události staly: je jím poušť. Evangelista Marek, který nechá Pána Ježíše žít na poušti mezi divokou zvěří, chce naznačit jediné: příchodem Syna Božího se navrací do tohoto místa harmonie, jde o obnovu stvoření. Jedná se o vykročení do nové éry lidského rodu.   Ať tento postní čas – po 40 dní - nám umožní odstoupiti od všeho, co nás rozptyluje. Připraviti v sobě ticho, abychom mohli rozlišovat hlasy v našem nitru. Rozlišovat ty ďábelské od andělských, dobro od zla.   Je pravda, že odchod Pána Ježíše Krista na poušť nebyl nic mimořádného. Dávno před ním tam přebývali mnozí proroci, včetně Jana Křtitele, a přebývají tam někteří lidé dodnes. Duchovně vyspělí křesťané dobře vědí, že poušť je místem, kde není jenom pohoda v tom smyslu, že jsme zde skryti a chráněni před hlukem, před veřejností, ale je to zároveň místo, kde zlo přebývá ve stejné síle, jako kdekoliv jinde na světě. Na druhé straně je to však ohromná příležitost k tomu, abychom v tichu, mlčení a samotě viděli v pravém světle, co jsme sami sobě zakrývali a úspěšně přehlušovali.   A tak všechna tři pokušení nás vedou k mnohým úvahám, které bychom v běžném životě vůbec nepromýšleli.   Učí nás za prvé: že se nesmíme zahledět jen do sebe a namlouvat si, že jsme výjimeční. Takové falešné pocity vedou k sebepovyšování a pohrdání lidmi, megalomanii a sebeklamu.Přitom však klidně kážeme o tom, jak jsme před Boží tváří nepatrní a nehodní.  Blaise Pascal říká: „Křesťanství nás učí pokoře, aby nás chránilo před pýchou.“  Za druhé: učí nás, že se nesmíme nechat zmanipulovat zlem, jehož působení mezi námi nelze zlehčovat. Tento Pokušitel působí velmi rafinovaně i v církvi a chce rafinovaně vniknout do všeho, kde máme slabiny a mařit tak naše duchovní poslání v církvi i ve světě.  Proto nezlehčujme problémy, které nás často trápí a někdy i dehonestují, ale na druhé straně nepropadejme panice a skepsi, protože ten, který je naší oporou, je mnohem silnější než všechny mocnosti tohoto světa. U něho čerpáme sílu víry k tomu, abychom věrohodně jeho slovo předávali a především podle něho sami věrohodně žili.   I kdyby svět vypadal jako divoká poušť, máme přímo povinnost v něm plnit své poslání, které je naším celoživotním úkolem   A tak přeji sobě i všem obdarování Duchem svatým pro dny, které jsou před námi a které nikdy nebudou rájem na zemi, ale vždycky zápasem víry mezi dobrem a zlem; pro dny, kdy budeme v komůrce svého srdce hodnotit sami sebe pravdivě a bez příkras.   Ještě Bůh nevyslovil své veto pro naši službu, ale naopak nás přesvědčuje ve svém Slově o tom, že na každé naše upřímné volání, které vychází z hloubi upřímné víry, přijde v pravý čas Boží odpověď Amen.Prameny: Starokřesťanské perikopy T. Halík: Oslovit Zachea, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2003