O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

Foto

"Otakar Ševčík"

   Narodil jsem se v březnu 1974 v období hlubokého komunismu, což mi teď připadá až neskutečné. Otec dělal vysoce specializovanou práci, což mu umožňovalo být poměrně otevřený a žít v nelidském režimu poměrně důstojně.    Matka se snažila kolem nás vytvořit val, který by nepronikalo nic z vnějšího světa, a vytvořit tak oázu umělého klidu. To se později nám všem vymstilo.    Ve věku čtyř let jsem uměl číst a psát. Zde by si mohl čtenář myslet, že začíná jakási skvělá kariéra budoucího intelektuála, ale pravdou je to, že začíná hrůzný pád, který se zastavil vlastně až v mých devětadvaceti letech.    Když matka zjistila, že budu humanitně orientován, opatřila si od intelektuálně založených kamarádek filozofickou literaturu typu Platóna a byla posedlá představou, že ze mě vychová profesora filozofie. Tomuto šílenství otec zabraňoval jen velice málo, jelikož jeho práce vyžadovala spoustu služebních cest a ty zase znamenají spoustu času, které stráví člověk mimo domov.    Až dědeček, kterého považuji za nejkrásnější postavu celého dětství a jednu z nejkrásnějších mého dosavadního života, prosadil, že budu chodit mezi ostatní děti, což se do té doby vůbec nedělo. Možná od té doby se začaly dějiny mé neschopnosti porozumět druhým lidem, které v podstatě neskončily dodneška.    V dětství jsem nepatřil ani ke "kádru" kolektivu, ani k jeho otloukánkům, byl jsem tak jiný, že se mi ostatní děti vyhýbaly.    V pubertě jsem si začal uvědomovat přiblblost režimu, ve kterém jsem žil a navíc se začala projevovat psychická choroba, kterou trpím doteď. Pocity úzkosti a ohrožení byly velmi těžko snesitelné.    Parta vlasáčů, kterou jsem náhodou potkal na autobusové zastávce, nasměrovala můj život úplně jinam. Seznámil jsem se s naprosto jiným způsobem života, než byl ten, který jsem znal. Poznal jsem to, čemu se dnes říká underground. Začaly mé první literární pokusy.    V opozici k establishmentu jsem vlastně dodnes. Snažím se však nebýt v opozici k sobě a pochopit přirozený řád světa.    Vstup do církve byl krok, jímž se formalizovalo to, co už jsem dávno věděl, že Otec Světa, je Strážcem Světa, a že věci mají svůj hluboký, avšak ne složitý řád.    Píšu, abych nakrmil svoji nemocnou duši. A snažím se být dobrý k sobě i ke světu.Uveřejněno:  Řidič dálnic ( verše, soukromé vydání, 1998)  Teď přece nebudeme drtit boby (básnická sbírka, soukromé vydání, 2000)  Mraky psů, koček a smrtí (básnická sbírka, soukromé vydání, 2002)  Někdy to bolí (povídky, soukromé vydání, 2003)  Bolest, krev a naděje (básnická sbírka 2005) Sluneční mantra (Praha, 2008) Post mortem (Praha, 2010)Reportáž o Literárně dramatickém klubu Dialog na cestě, kterou v dubnu natočila Česká televize.  Viz http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/308298380060008/video/  Motto: " Pokud není Bůh, je dovoleno všechno" F.M. DostojevskijOblíbení autoři: Charles Bukowski, Henry Miller, James Joyce, Danil Ivanovič Charms

Ota Ševčík v roce 2005 O.Ševčík s hercem Ivo Kubečkou O.Ševčík v klubu v interiéru Karlína 2007 O.Ševčík na klubu v Karlíně O.Ševčík na klubu v Karlíně 2006