O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

"Květoslava Salmonová"

 

Hic sunt leones (Zde jsou lvi) Mnozí se asi nyní ptají, proč jsem svůj článek z prezentace sbírky povídek Oty Ševčíka SMRT NENÍ JEN GLADIÁTORSKÝ ZÁPAS NA KOLEČKOVÉM KŘESLE, člena našeho Literárně dramatického klubu Dialog na cestě, nazvala tak podivně. Výše uvedeným citátem se ve starých mapách označovala neprobádaná a neznámá území. Takovým neznámým místem bylo pro mě i Café Na půl cesty, kde se tato akce konala, jako součást programu Každé jaro se něco nového narodí, jenž byl věnován nejen křtu Otovy knihy, ale i charitativní akci na pomoc lidem postižených letošními povodněmi. Ostatní členové našeho ho klubu PhDr. Olga Nytrová, Pavel Grün a Růženka Dvořáková, kteří měli během večera vystupovat, již kavárnu navštívili loňského března. Kavárna se nachází v Centrálním parku v Praze 4, nedaleko stanice metra Pankrác. Provozuje ji občanské sdružení Green Doors, nestátní, nezisková organizace, zabývající se pracovní a sociální rehabilitací lidí, kteří onemocněli schizofrenií. Byla založena v roce 1997 a je první tréninkovou kavárnou sdružení. Pomáhá překonávat strach ze lvů, neboť jednou ze spousty neznámých krajin, kde žijí lvi, je i krajina našich duší. Kvůli pracovním povinnostem se zpozdila kmotra knihy a také se musela nejdříve vyzkoušet zvuková technika, neboť s námi účinkovala v programu zpěvačka Zuzana Dumková,která je častým hostem pořadů Café Na půl cesty. Kavárna totiž není jen místem, kde člověk ukojí své fyzické potřeby: žízeň a hlad, ale také zde pořádají mnohé kulturní a společenské akce. Konečně bylo vše připraveno a my se přesunuli dovnitř i se svými diváky. Kromě Otových známých nás přišli podpořit jako diváci sestra Eva Dewetterová a Lída Navrátilová z NO CČSH v Karlíně a student PhDr. Olgy Nytrové z Vysoké školy Jana Amose Komenského Michal Šimčík. Po úvodním slovu vedoucí kavárny paní Světlany Vrablecové a Oty, který nás přivítal a poděkoval všem, že přišli, následoval program rozdělený do tří částí. V první vystoupila O.Nytrová, která přednesla esej nazvanou „Vede drastická zkušenost s povodněmi k zamyšlení nad hodnotami?“, kterou napsala na přáni Oty Ševčíka. Tématem povodní se zabývala i krátká stejnojmenná báseň Pavla Grüna, jež zazněla v podání autora. PhDr. Nytrová nabídla ještě krátkou esej „Je duše na obtíž?“ Po té se kavárna rozezvučela jazzovými písněmi v interpretaci Zuzany Dumkové. Mezitím putovala publikem kasička v podobně indiánského bubínku, do které přispívali ti, kteří mohli, aby pomohli jiným v těžkém údělu. Druhá část pořadu patřila Růžence Dvořákové a mně, kdy jsme se podělily s přítomnými o ukázky z naší tvorby. Růženka měla velký úspěch se svými básněmi a zaujala i svým bezprostředním vystupováním. Po ukončení hudební mezihry pozval autor „na scénu“ kmotru sbírky, paní Evu Sukovskou, terapeutku z klubu V. Kolona, který funguje pod patronací Green Doors v psychiatrické léčebně Bohnice, s jejíž pomocí dílo „pokřtil“ šampaňským. Znovu poděkoval všem, kteří měli zásluhu na vzniku této knížky, mezi nimi i členům našeho Literárně dramatického klubu „Dialog na cestě“. Dr. Markéta Hlasivcová knížku redigovala , připravila k tisku, zajistila tiskárnu a postarala se o vydání. Naše výtvarnice Vlasta Polívková zpracovala graficky obálku, Růženka Dvořáková napsala předmluvu. Samozřejmě největší zásluha patří PhDr. Nytrové, která Otu objevila a přivedla mezi nás. Ota jí jako dík napsal do knihy věnování: „Novinářce a spisovatelce, ženě, která mi pomohla udělat si pojem o literatuře a podala mi pomocnou ruku na cestě, jakou se vydává člověk za uměním psát.“ Významnou troškou do mlýna přispěla i Otova přítelkyně Petra Oličová, díky níž zdobí obálku něžná kresba stromu s jedním listem, jako nadějí, že se strom na jaře opět zazelená. Kdo by očekával, že sbírka je tlustá mnohastránková kniha, bude zklamán. Spíše než-li knihou by se dala nazvat sešitem. Povídky jsou krátké, někdy obsahují méně než deset vět, ale přesto vydají mnohdy za román. Můžeme si v nich sáhnout na život, v jeho pestrosti, hloubce, živočišnosti, nahotě, bolesti, krutosti, doufání i lásce. Hned první ukázka: Nechápu, kde lidé berou tolik přátel zaujala některé diváky na tolik, že si okamžitě na místě knížku zakoupili. Před koncem oficiálního programu přenechal Ota pole působnosti své kamarádce Ivaně Kempferové, která přednesla v premiéře některé své básně, plné zajímavých obrazů. Na závěr dal autor k dobru ještě další povídky. Pak nastala volná zábava, podmalovaná hudbou Zuzany Dumkové. Přejme útlému dílku SMRT NENÍ JEN ZÁPAS NA KOLEČKOVÉM KŘESLE, ať si najde cestu k srdcím čtenářů i mimo okruh našeho klubu nebo návštěvníků Café na půl cesty. Nebude to mít vůbec jednoduché. Mnozí lidé nemají Otovy životní zkušenosti a nechtějí si připustit, že existují taková prostředí, v jakých se pohybuje. Pro ně jsou územími Hic sunt leones. Neboť tento výraz neoznačuje jen území neznámá, ale i taková, ze kterých jde strach. Kdo se, ale i přesto vydá na průzkum, nebude litovat. Otova tvorba je na první pohled pichlavá a když se prosekáte houštím drsných výrazů a ironie, uvidíte i malého kolibříka, třepetajícího křídly,toužícího napít se nektaru Lásky a klidu. A jako pozvánku na objevnou cestu, připojuji povídku, jednu z těch které se mi líbí nejvíce:Nepřijdu už nikdy nepřijdu Řekl bych spoustě lidí: „Nepřijdu, už nikdy nepřijdu.“ A spousta lidí by řekla mně: „ Nepřijdu, už nikdy nepřijdu.“ Neděláme to. Stýkáme se dál. Ale chybí nám jedno: Neumíme se obejmout.

"Prezentace knihy Oty Ševčíka v Café na půl cesty 6. června 2006 " - Fotoreportáž Květoslava Salmonová Literárně dramatický klubDialog na cestě vyšlo v Českém zápase