O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

Foto

"Mgr. Juraj Jordán Dovala"

(1974)     Teológ a básnik. Pochádza z katolíckej rodiny, vyštudoval Pravoslávnu teologickú fakultu v Prešove a od r. 2002 je kňazom Cirkvi čekoslovenskej husitskej. Konfesionálne rozdiely preňho nie sú určujúce, Cirkev vníma ako otvorené univerzálne spoločenstvo všetkých ľudí dobrej vôle. Rád hĺba a medituje. Váži si nekresťanské náboženstvá a mnohé dotyky s nimi neabsolvoval len ako knižné informácie, ale osobnou spoluúčasťou a prežívaním ich spirituality. "Možná by souhlasil, kdybychom ho označili za postdenominačního kněze. Dovalovo křesťanství překračuje hranice a běžná konfesionální klišé," hovorí o ňom religionista Dr. Ivan Štampach.    V polovici deväťdesiatych rokov žil šesť mesiacov v Izraeli, v Negevskej púšti. Zdržoval sa v údolí Faran, kde pracoval. Tento kus zeme je známy sýtou duchovnou energiou: Abrahámova manželka Agar tu žila so svojim synom Izmaelom a Mojžiš tadiaľ viedol svoj ľud do zasľúbenej zeme. V tomto prostredí trávil mnoho času v samote púšte a v modlitbách.     Rovnako hlboko na jeho existenciu pôsobili aj Západné Karpaty, kde niekoľko rokov participoval na záchrane ruín františkánskeho kláštora sv. Kataríny Alexandrijskej v rámci vysokoškolských táborov Katarínka.  Dodnes vyhľadáva miesta ticha, les, hory, a nedoknutú prírodu.     Literárne ho najviac ovplyvnili Ježiš z Nazaretu, Buddha, Lao-c', Platón, Mohamed, Rúmí, Novalis, Vivékánanda, Džibrán... Svojou literárnou tvorbou sa snaží rozvíjať umenie duše. Venuje sa písaniu prózy aj poézie a jeho kľúčovými inšpiračnými zdrojmi sú Boh, človek, príroda, duch, stromy, obloha, hviezdy, ľudská komunikácia, ľudská nádej, smútok, nostalgia, temné stránky duše, teda celý vesmír vo svojej prapodivnej kráse.     Je autorom viacerých textov beletristického aj odborného charakteru. Publikoval v periodikách: Domino fórum, Týždeň, Sme, Zrno, Nota bene, Fénix, Kruh života, Literárne pochody, Husita, rádio Lumen...    Má živý vzťah k hudbe. Pasívny aj aktívny. Svojho času pôsobil vo viacerých skupinách rockového zamerania, neskôr skladal folk. Rád počúva pestrú paletu žánrov a hudobných štýlov, preto ho oslovuje všetko zmysluplné od vážnej hudby, cez folk a etno, až po rôzne druhy rocku. Ctí a obdivuje výtvarné umenie. Okrem klasických majstrov (da Vinci, Bosch, Blake, Draper...) má rád Albína Brunovského, Ladislava Záborského...    Ako kňaz pôsobil v náboženských obciach Louny a Košice. Od začiatku r. 2005 je duchovným v Hodoníně. Počas pôsobenia v Lounech poriadal pravidelné filozofické stretnutia, kde sa rozvíjala prednášková činnosť a otvorené diskusie na ľubovolnú tému, poväčšinou teologického, religionistického, politického a umeleckého charakteru.  Je členom Českej křesťanskej akademie, pod jej hlavičkou úzko spolupracuje s katolíckou cirkvou v Hodoníně, v ktorej priestoroch sa konajú pravidelné prednášky a besedy zamerané na rozvoj duchovného života.     Je šťastne ženatý, má syna Jerguša. O krátky čas čakajú s manželkou Andreou ďalší prírastok.Ukážka z tvorby:

Nebeská záhrada Boh sa prechádzal po vesmírnej záhrade Bol nesmierne očarený jej krásou, rozsypal po nebi hviezdy Potom stvoril človeka na zemi a zaspal na dlhé roky Keď sa prebudil, zavolal si anjela k sebe a hovorí mu - Ak do minúty všetky hviezdy z oblohy pozbieraš, urobím ťa najväčším v mojom kráľovstve... Anjel sa zahľadel na oblohu Hviezd bolo veľké množstvo, tak pokrútil hlavou Boh sa nad veľkoleposťou svojej práce usmieval A anjel povedal -To nedokážem, to by som naozaj nemal síl urobiť... Boh spokojne pokyvoval hlavou -Zobral by som človeku na zemi všetky jeho sny, lebo ony smerujú k hviezdam Vzal by som mu nebeské ornamenty a odvahu hľadieť do výšin Odniesol by som jeho túžbu rásť a vidieť svety, ktoré ho presahujú... Nie, Bože, to nevládzem urobiť Keď to Boh počul, dýchol na anjela silou lásky V tej chvíli ho učinil najväčším vo svojom kráľovstve  

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

Foto

"Růžena Dvořáková"

    Narodila jsem se v roce 1982. Moje matka je lékařka, také hraje v ochotnickém divadle. Otec původně pracoval jako spojový mechanik, nyní je mistrem odborné výchovy na Integrované střední škole technické. Mám o rok mladšího bratra, elektromechanika. Ve společné domácnosti s námi dlouho žila babička, otcova maminka, kterou celá naše rodina velmi milovala. V roce 2002 nás opustila - bylo jí požehnaných 93 let. Soužití s ní nebylo vždy lehké, hlavně ke konci jejího života, kdy jsme o ni pečovali. Dalo mi však hodně - hlavně spoustu lásky. Babička nás měla velice ráda, čehož jsme jako děti občas zneužívaly. Po pěti letech základní školy jsem přešla na Gymnázium Benešov. Studovala jsem s průměrným prospěchem, v roce 2000 jsem však maturovala s vyznamenáním. Od roku 2000 studuji na 1. lékařské fakultě University Karlovy, obor Všeobecné lékařství, v současnosti 4. ročník. Pokouším se tak pokračovat v rodinné tradici - studentem této školy byl můj dědeček i matka. Po ukončení studia bych se ráda věnovala praktickému lékařství.    K mým zájmům patří především hudba a čtení. Protože otec je kromě jiného také dlouholetý aktivní hudebník - hraje na kontrabas a basovou kytaru - začala jsem i já v první třídě chodit do "lidušky". Zvolila jsem si housle, ale bohužel mi hraní ani nešlo, ani mě moc nebavilo. První čtyři roky na gymnáziu jsem hrála v dětském folklorním souboru Benešáček. Zajímal mě však spíše zpěv, a proto jsem později začala zpívat ve sboru gymnázia, tehdy byl ještě jen dívčí. Tři roky jsem zpívala v komorním souboru Lege Artis, který fungoval při NO CČSH Praha - Vršovice. Zpívali jsme především duchovní skladby z 11.-16. století. V současné době už se však nescházíme, a proto si bohužel budu muset hledat jiný sbor.    K literatuře mám vztah od malička - číst jsem se naučila už před nástupem do školy. Mými prvními literárními pokusy byly básničky a pohádky, naštěstí nikde nezaznamenané. Prvními vážnějšími počiny byly básně a krátké povídky. K mým oblíbeným tématům patří novozákonní příběhy a biblická tématika vůbec. Od roku 2003 navštěvuji Literárně dramatický klub Dialog na cestě. Díky jeho vedoucí, dr. Olze Nytrové, bylo uveřejněno několik mých dílek, například povídka "Příjezd", která vyšla v Novém čs. zápase.    V Literárně dramatickém klubu Dialog na cestě jsem od roku 2003 začala recitovat, věnovala jsem se autorskému předčítání spolu s ostatními účastníky a začala jsem spolupracovat na inscenačním čtení her Vlastimila Venclíka. Spolu s Otou Ševčíkem jsem vytvářela dvojici Adama a Evy v mladším provedení, našimi spoluhráči v mikropříběhu v provedení nejstarší generace byli členové pěveckého sboru Vyšehrad, devětasedmdesátiletá Olga Schmidtová, profesionální herečka a osmdesátiletý Tomáš Slezák. Těšilo nás, když jsme přítomného autora Vlastimila Venclíka mohli překvapit a potěšit svým výkonem na faře u sv. Mikuláše. S klubem jsem také natáčela své verše ve studiu Rádia Proglas.    Jsem věřící, členka CČSH. Víra je důležitou součástí mého života, a jsem velice ráda, že žiji v zemi a v rodině, kde ji mohu svobodně vyznávat.Uveřejněno:  Příjezd (Nový čs.zápas 25. 4. 2004),  Modlitba II (časopis Husita 14. 2. 2005) Bouře nad jezerem (Čs.zápas 2005)Motto:  "Všechno mohu v Kristu, který mi dává sílu." (Filipským 4,13)Oblíbení autoři: Mika Waltari, Betty MacDonaldová, J. R. R. Tolkien, J. K. Rowlingová,  Ed McBain, historické romány, detektivní rományOblíbená kniha: Quo vadis? (H. Sienkiewicz)Oblíbená hudba: Beatles, Robbie Williams, Corrs, gospel, muzikály Oblíbený film: Pelíšky, Cesta do fantazieOblíbený obraz: Výkřik (E. Munch) 

 

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Co čteme, o čem přemýšlíme

Rozhovory

Partneři

Zajděte do divadla

Obec spisovatelů

Archiv akcí

Sborníky ke stažení

     

"Program klubu červen - prosinec 2012"

KDY A KDE SE SETKÁVÁME

   Každé úterý v 18 hodin v zasedací místnosti ve dvoře vlevo, Vítkova 13, Praha 8 – Karlín.     Na pravidelných klubových schůzkách se věnujeme autorskému čtení (předčítáme z vlastní tvorby i z oblíbených autorů). Připravujeme pořady pro rozhlas – autorsky, recitátorsky i režijně (např. rádio Proglas - redaktorka Mgr. Anna Štěpánková, dále Hortus – Jazzová sekce, také Regina a Český rozhlas stanice Praha - např. Olga Nytrová několik let komentuje přímý přenos z Betlémské kaple).     Redigujeme články k uveřejnění v tisku např. Křesťanská revue, Český zápas aj. Věnujeme se přípravě vystoupení v Praze i mimo metropoli. Týmově chystáme přednášky, besedy i vernisáže.     Pro naše webové stránky zpracováváme fotoreportáže, články, eseje, a publicistické příspěvky.    Páteří naší tvůrčí činnosti jsou sborníky a almanachy. Po dvou vydaných sbornících Dialog na cestě 1 + 2 (s tématy „DIALOG“ 2005 a „SVĚTLO“ 2006) letos na podzim plánujeme vydání 3. sborníku Dialog na cestě 3, jehož autoři se literární formou (básně, povídky, úvahy, eseje) vyjadřují k tématu „CESTA“.     Dále jsme redigovali Kalendář Blahoslav – pro rok 2010 a 2011.    Již několik let jsme editory sborníků vydávaných k výročí narození T. G. Masaryka.  Většina těchto sborníků je k dispozici ke stažení na našich stránkách.    Pozadu nezůstáváme ani s vlastní tvorbou, namátkově jmenujme básnické sbírky Olgy Nytrové, Markéty Hlasivcové, Oty Ševčíka a Jana Wittbergera.    Ve spolupráci s NO Karlín a odborem kultury Prahy 8 organizujeme Setkání 3. věku – pořádáme besedy se zajímavými osobnostmi, cestovatelské přednášky i poetická pásma.    O našich zajímavých aktivitách, doplněných fotografiemi, se můžete dočíst v rubrice Aktuální program a Archiv akcí.KDO JSME

Jsme otevřené, tolerantní a ekumenicky laděné společenství. Vřele vítáni mezi námi jsou tvůrčí lidé všech generací, kteří chtějí přispět svou poezií i prózou, svými kresbami, grafikami, fotografiemi, nebo hudbou. Zveme zájemce, kteří rádi diskutují o závažných tématech, baví je recitovat svou i cizí poezii, dokáží na sobě pracovat a těší je navazovat na druhé v týmové tvůrčí spolupráci, jsou empatičtí a invenční, a rádi by například vystupovali v rozhlase.Aktuálně:

- Křesťanské revue - Dialog na cestě má jubileum - Pozvánka 

- RNDr. Markéta Hlasivcová, básnířka a esejistka, oslavila své 53. narozeniny - 6. 11. 2012. Fotoreportáž zde ...  

 

- Václav Tikovský, spisovatel a novinář oslavil 75. narozeniny 14. 11. 2012 Fotoreportáž zde ...  

 

 

- Pozvánka  

- Setkání 3. věku RNDr. Markéta Hlasivcová vypráví o své cestě na Island 26.6.2012 Fotoreportáž zde ...  

 

- Pozvánka - Pozvánka - Pozvánka - Recenze z českého Zápasu

 

- PhDr. Olga Nytrová oslavila narozeniny 5. 6. 2012 Fotoreportáž zde ...  

 

- Jubileum spisovatele a novináře Ing. Václava Strachoty - 25.9.2012 Fotoreportáž zde ...

 

- Beseda na průmyslové škole v Letohradě - 20. 9. 2012 Fotoreportáž zde ...

- 11.09.2012 Významné jubileum ThDr. Jiřího Vaníčka, který ve zdejší náboženské obci působí jako farář již 30 let

Fotoreportáž zde ...

 

 

- Letohrad - město literatury faktu - 19. a 20. 9. 2012 - udělování Cen E.E.Kische a regionální ceny M.IvanovaFotoreportáž zde ...  

- Vernisáž obrazů Ivy Fryčové „Alpské reminiscence“ 3.9.2012Fotoreportáž zde ... - Pozvánka -Jaroslav Vyskočil - Svět nesmí být pro lásku malý, sebrané básnické díloeditoři: PhDr. Olga Nytrová, RNDr. Markéta Hlasivcová, Ing. Václav Strachota - Literárně dramatický klub Dialog na cestě - NO Karlín. Předmluva: PhDr. Olga Nytrová. Slovo závěrem: RNDr. Markéta Hlasivcová. Ilustrace : Jana Wienerová. Vydala Brněnská diecéze ve spolupráci s Verbum et musica o.s. Sazba a tisk Tiskové středisko DR CČSH v Brně. Vydáno za finanční podpory statutárního města Brna v roce 2012, 1. vydání. Poděkování firmě Rehas s.r.o, která přispěla k vydání finančně -Pozvánka

-Pozvánka

-Pozvánka Detailnější informace a pozvánka ke staženíPozvánka 1Pozvánka 2 -Pozvánka -Pozvánka na vernisáž obrazů Ivy Fryčové 3. 9., recitace Markéta Hlasivcová 

- XIII. ročník festivalu duchovní hudby 5. 7. 2012 Fotoreportáž zde ...

- Pozvánka      Na přípravě festivalu se podílejí a koncertem provázejí Markéta Hlasivcová a Květoslava Salmonová. - Pozvánka na večírek v Petit chateau - Pozvánka - Olga Nytrová - Sloupky v týdeníku Český zápas (květen, červen 2012)   K nahlédnutí zde...

- Pozvánka NO Horní Počernice 

- Pozvánka NO Horní Počernice

 

- Autorského čtení Delicie Nerkové - 30. 5. 2012Fotoreportáž zde ...  

- Jazzová sekce - Non stop čtení z české prózy 2. poloviny XX.stol. - 30. 5. 2012Fotoreportáž zde ...  

- 3.6.2012 Nedělní posezení v KarlíněFotoreportáž zde ... - Pozvánka na narozeniny Olgy Nytrové - Pozvánka

- Jednání kulturní rady CČSH - 24.5.2012 - fotoreportáž

- Cestovatelská přednáška Mgr. Pavla Bendy - 22.5.2012 - fotoreportáž

- Básnický večer na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy - 14.5.2012 - fotoreportáž  

>> archiv staršího programu klubu   

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Publicistika

Co čteme, o čem přemýšlíme

Rozhovory

Partneři

Zajděte do divadla

Obec spisovatelů

Archiv akcí

"Zajděte do divadla - naše upoutávky, glosy a recenze" Divadlo je především arénou ducha.                                                                M.Rutte Divadlo je vždycky jeviště plus hlediště. A naopak.                                                           M.Horníček Divadlo nabývá na důležitosti jakožto společenské médium. Špatná divadla jsou stejně škodlivá jako špatné školy nebo špatné kostely, protože moderní civilizace rychle násobí tu kategorii, pro kterou je divadlo jak školou, tak kostelem.                                                                G.B.Shaw (1898) Divadlo nemusí být jen podnikem k předvádění her, režisérů, herců, biletářek, sálu a publika,ale...může být něčím víc: živoucím duchovním ohniskem, místem společenského sebevědomí, průsečíkem silokřivek doby a jejich seismografem, prostorem svobody a nástrojem lidského osvobozování; že každé představení může být živou a neopakovatelnou sociální událostí, přesahující dalekosáhle svým významem to, čím se na první pohled zdá být.                                                                           V.Havel Divadlo není osvětový ústav ani muzeum, je živým jevištěm básně...                                                                            V.Vančura

Edward Bond - Spasení (Nová scéna ND)Spaseni - obálka programu Spaseni - údaje o představení Spaseni - údaje o představení O.Nytrová s M. Hlasivcovou hovoří o premiéře Divadlo Na zábradlí uvedlo hru Ladislava Smoljaka Hus - Alia minora Kostnického koncilu Premiéru navštívil i doc. Ivan M.Havel Tři rozhlasoví a televizní redaktoři Publicista J. Vomáčka a dr. M.Hlasivcová Po premiéře je o čem diskutovatVěc Makropulos v Divadle na Vinohradech    Čím je pro nás divadlo důležité? Prožíváme tady společné city, hodnoty, morální dilemata, vnímáme normy, ideály, pociťujeme úžas, překvapení, posvátno. Divák si tu, spolu s hrdiny, „odžije“ i katarzi vlastních problémů, snů a touhy. Zdá se, že i pro divadlo platí, co řekl F. Nietzsche o hudbě: „uvolňuje ducha, okřídluje myšlenky“.     Čapkova Věc Makropulos je hra nadčasová, to si uvědomujeme ve chvíli, kdy její poselství konfrontujeme s dnešní dobou. Náš příliš konzumní způsob života orientovaný na výkon vede k nezdravé tabuizaci smrti. Na jedné straně smrt skandalizujeme a všelijak pokřivujeme a na straně druhé se tváříme, že není. Zpěvačka Emília Marty v podání Daniely Kolářové je šarmantní žena, která vzhledem ke své dlouhověkosti přestává mít trpělivost s lidskými slabostmi a pošetilostmi. Je krutá, cynická a sleduje jakousi tajemnou nit, hledá to, co je všem ostatním postavám na jevišti zcela skryto. Její vlastní hrubost a lhostejnost vůči citům druhých diváka zpočátku překvapuje. Dnes bychom řekli moderní terminologií, že disponuje malou emoční inteligencí, její netaktnost a cyničnost přechází až v nemilosrdný sarkasmus. Na ostatní lidi se dívá jako na ubohé červy, kteří nedosahují k výšinám její slávy a schopností. Pohrává si s muži. Jeden z nich dokonce prohlásí po noci strávené s ní: „jste studená jako kus ledu, jako bych objímal mrtvolu“.     Hra nám klade zásadní otázky: Bojíte se smrti? Bolí požití elixíru věčného mládí? Má se tento „zázračný nápoj“ dostat jen do rukou vyvolených, nebo ho má mít k dispozici celé lidstvo? Není nejvhodnějším řešením recept na elixír zničit a vrátit se do normálních lidských kolejí? Je možné tři sta let milovat jednoho člověka? Byl by život ještě darem?     Společně s postavami Věci Makropulos tedy diváci řeší otázky sebevraždy, lásky, nesmrtelnosti. Sotva si víme rady s nynější délkou života a s tím, jak se stavět k nemoci, bezmoci a odkázanosti na druhé. Jak naplnit svůj život, svou lidskost, kdybychom měli mnohonásobně více času?     Zajímavý podnět k tomuto problému nabízí filosof Erazim Kohák při zamyšlení nad Masarykem: „Možná, že humanitismus hřešil přílišnou důvěrou v člověka: důvěrou, že lidská hloubka, které je tak těžko dosáhnout, se konečně přece musí prosadit, důvěrou, že se nemůže člověku ztratit.“ V tomto myšlenkovém oblouku se ještě zkusme zamyslet nad odborným termínem „syndrom 21. století“. Ten naznačuje, že ztrácíme zdravou ctižádost, zároveň ovšem také odpovědnost, toleranci a další hodnoty, jsme citově labilní a nezakotvení, strháváni ke konzumnímu způsobu života. A právě díla s nadčasovou platností, ke kterým patří i Čapkova Věc Makropulos, nás na tyto nepříliš vnímané souvislosti umělecky silným způsobem upozorňují.     Závěrem bych ještě uvedla, že kromě vynikající Daniely Kolářové mě zaujaly také zralé herecké výkony Jaroslava Kepky a Jaromíra Meduny. (Další informace – viz http://www.dnv-praha.cz/ )                                                                                                                                 Olga Nytrová -  Polonéza Ogińského v Divadle Na zábradlí   „Z Ameriky se po deseti letech vrací dcera zemřelého ruského velvyslance, majitele moskevského bytu. Setkává se s bývalými otcovými zaměstnanci, houserem a také svojí první a jedinou láskou. Snaží se vzkřísit minulost, vrátit dětství, současnost je ale nekompromisní a tvrdá. Jenom houser si může dovolit odletět do teplých krajin,“  charakterizuje tak trochu tajemně svou novou premiéru pražské Divadlo Na zábradlí. Ruský dramatik, Nikolaj Koljada, v Polonéze Ogińského odhaluje mravní bídu ruské společnosti 90. let. Vracející se Táňa, která by chtěla nalézt bezpečný a řád nepostrádající domov svého dětství, je konfrontována s přehlídkou ztracených existencí plných zášti, chamtivosti a přetvářky. Bývalí zaměstnanci rodičů postupně rozprodávají veškeré zařízení bytu. K Tánině šoku si pokojská bez uzardění obléká luxusní šaty své bývalé chlebodárkyně. Původní podlézavost obyvatel bytu vůči mladé majitelce se v mění v drzost a nestoudnost. Naivní a duševně nevyrovnanou hrdinku tito „noví ruští lidé“ nejprve o vše nenápadně oberou a pak jí v podstatě začnou pohrdat. V průběhu celé hry do očí bije závist, netolerantnost, primitivnost, neschopnost poradit si s vlastním životem a vyjít s druhými. Nostalgie emigranta se zde střetává s nemilosrdnou realitou jednání těch, kteří jen přežívají, propadají marasmu a nic jim už neříkají tradiční hodnoty. Je zde nastíněn obraz „nové“ ruské společnosti, v níž se nezadržitelně rozevírají ekonomické nůžky.     Inscenace Divadla Na zábradlí je velmi expresivní, jak na této scéně často bývá dobrým zvykem. Je třeba poděkovat hercům, kteří nás přesvědčivými výkony vtahují do pitoreskního světa „ztracených existencí“. Pouze bych, vzhledem k délce hry, při premiéře uvítala poněkud rychlejší spád úvodní části. Věřím nicméně, že při dalších reprízách režisér Jan Frič ve spolupráci s hereckým týmem tempo inscenace doladí podle reakcí publika. I ve své nejnovější hře Divadlo Na zábradlí opět potvrdilo svou nezastupitelnou roli hledače nových inscenačních možností. (bližší údaje k Polonéze Ogińského: www.nazabradli.cz )                                                                                                                               Olga Nytrová                                                                                                                 foto Patrik Borecký - Bitevní plán pro dvě šunky „Monologem prasete v chlívku týden před porážkou“ z pera Raymonda Cousseho, zahájilo Národní divadlo 25. 10. 2008 cyklus scénických čtení v rámci projektu „Bouda v deseti kusech“. Na scéně Divadla Kolowrat se stalo toto čtení „monodramatickým“ hereckým koncertem v podání Davida Prachaře, za režijní spolupráce Michala Dočekala. Autor Bitevního plánu pro dvě šunky se v jednom z rozhovorů, který poskytl, zmiňuje o tom, jak coby dítě týden co týden viděl zvířata, která vodili na porážku do řeznictví naproti. „...Takže jsem měl velmi brzy příležitost, uvědomit si, jak se to všecko kolem dokola masakruje. Během dorůstání jsem si uvědomil, nakolik je řezničina univerzální. Není tedy žádným překvapením, že obraz řezníka poražeče, tedy všeobecného vraždění, pro mě symbolizuje lidskou společnost. Lidstvo dodneška nenašlo jiný důvod existence, než vraždu. ...“ Zážitky z mládí se staly inspirací pro Cousseho román, ze kterého pak vzniklo i divadelní monodrama. Příběh vepře, meditujícího o svém životě týden před porážkou, se stal paralelou, mapující život člověka a společnosti. Hrdina si uvědomuje čas svého života, vymezený prostor. Nechce si nechat vzít svobodu, tuto hodnotu si velmi silně uvědomuje. Má svoji hrdost. Sní o „zelených pastvinách“, na kterých by mohl skotačit, dovádět, vnímat trávu a slunce, radovat se společně se svými blízkými. Uvažuje o svobodě, o odpovědnosti, o svém údělu, o své vlastní ceně, chce hledat, kdo bude mít pravdu před dějinami. Zamýšlí se nad láskou, nad krásou a estetikou. Rozebírá, co to znamená svádět boj s těžkým břemenem života, vzdorovat různým tíživým situacím, prožívat ve vymezeném prostoru všechny své emoce, představy, vzpoury. Přiznává se ke své touze po volnosti, jak úkorně vnímá, že jsme natolik sevřeni okolnostmi, že nemáme sílu vzdorovat. Ve vnitřních monolozích prasečího hrdiny zaznívá i řada filosofických i politických narážek. Levicové i pravicové přístupy jsou ironizovány, zmiňuje se terorismus, probírá kastrace. Na obzoru se přitom stále vznáší sarkasticky komentovaná vidina zabití a rozporcování – až budou kolovat šunky, hlavy, „eurotrupy“. Celý příběh je tedy parodií na lidský život. Člověk je také uzavřen v určitém prostoru svého bytu, svého pracoviště, zároveň je však rovněž sevřen v krunýři své povahy a svých schopností. Velmi často ze svých omezení také nedokáže nikam dál vykročit a vydobýt si více svobody. Přes závažnost tématu není monodrama nijak depresivní. Autorovi neschází vtipný nadhled. „Už mi z toho tuhne prejt v žilách,“ stěžuje si například hrdina. V jiném okamžiku zase vzpomíná, jak si „jako dítě hrál s bratranci a sestřenicemi, ba i se sourozenci, na veterináře.“ Milovníkům divadla, kteří touží zažít kontakt s hercem v intimnějším prostoru divadla Kolowrat, návštěvu scénických čtení rozhodně doporučujeme. (Další informace - viz http://www.narodni-divadlo.cz/ )                                                                                                                                Olga Nytrová