Literární odpoledne Radany Šatánkové

Energická a vždy usměvavá básnířka na počátku střední generace si pro nás připravila „romantický poetikon“. Autorka přivolává lásku, komentuje milostná manka, dýchne na nás surrealistickým pocitem, rozezní haiku, sonety a limerick, okouzluje vnímatele slovními hříčkami. Vyslechli jsme i akrostich na jméno David. Radana Šatánková, která je i známou „recesistkou“ nám dala nahlédnout například do své básnické sbírky s provokativním názvem Domovní schůze, kterou doslovem opatřil Mirek Kovářík. Četla i z několika dalších autorských sbírek – listovala například Medúzou a dále Prolínáním... Ze vznikajícího rukopisu pak vybrala ty básně, které řadí do sbírky s pracovním názvem Dedikace a Podarunky. Jak už podle autorky samotné názvy napovídají, „jednou je to míněno hezky česky, podruhé však ‚po našimu‘, tedy lašským způsobem, neboť severní Morava a Slezsko je můj původ, jsou to mé kořeny“. Mladá žena se ve své tvorbě netají se svým vztahem k Frýdku-Místku, odhaluje lašské kořeny. Závěr odpoledne však věnovala Žižkovu, na který podle svých slov nedá dopustit. Je plný inspirace, proto s kamarádem Edou Veselým vydala společnou knížku s rozpustilým názvem ŽižkOFFnaEX. Na některé verše Radany Šatánkové složil hudbu další host, hudebník Jan Pokorný, a tak nám oba účinkující předvedli zajímavý melodram, který originálně zpestřil „romantický poetikon“. Z těch básní, které J. Pokorný „na míru“ doslova převádí do hudby, je srdci autorky velmi milá báseň Žižkovu, která klavírně líčí Seifertovu ulici. Při své spolupráci se však dotýkají i vážnějších témat – např. v básni/skladbě Poločas osudu, anebo když vycházejí z autorčiných křesťanských motivů v tvorbě, vyjadřujících důvěru, naději, ale také pocity hledání a téma odvěkých otázek.

Olga Nytrová